Jiří Berounský: Zrodil se rebel
Základní mantrou české zahraniční politiky, ale asi nejen české, ale zahraniční politiky každého státu je, aby byla pokud možno jednotná.
V případě české zahraniční politiky tomu tak ale vůbec není. Alespoň teď. Něco si myslí prezident, něco podobného jako prezident si myslí předseda vlády, ale něco diametrálně odlišného si myslí ministr zahraniční. A něco podobného jako prezident si myslí komunisté, podporující menšinovou vládu.
Lukáš Jelínek: Koordinace české zahraniční politiky dál kulhá
Minulý týden potvrdil, že koordinace české zahraniční politiky kulhá na obě nohy.
Tak by to samozřejmě v jednom státě nemělo být. Každý má pro svůj postoj pochopitelně různé racionální důvody a argumenty, jen komunisté si jaksi za posledních 30 let nevšimli, že Rusko, i když má stejné imperiální ambice jako dřívější Sovětský svaz, není už komunistickou zemí.
Komunistická strana tam je v opozici a prezident země se při mnohých příležitostech žehná křížem, což by komunista nedělal. Takže jde komunistům spíše o komunismus, nebo o podporu velmoci, jež má imperiální choutky?
A už vůbec nerozumím výroku místopředsedkyně KSČM Kateřiny Konečné, že pokrytectví ministra zahraničí přesáhlo všechny meze, když se vláda z jeho iniciativy shodla na uznání Guaidóa za úřadující hlavu státu. Tentokrát nebyl proti ani prezident.
Kováříček a kovář
Luboš Palata: S českou zahraniční politikou to ještě není tak zlé, jak to někdy vypadá
Z naší politické scény si člověk už málem odvykl slýchat pozitivní zprávy. A v zásadě už očekává vždy spíše nějaký průšvih, než zjištění, že něco funguje.
Konečná tvrdí, že, „lid země má právo vybrat si svou reprezentaci ve volbách. Venezuela si takového člověka vybrala – je jím Nicolas Maduro.“ To je sice všechno pravda, ale vzpomeňme na rok osmdesát devět. Taky jsme si před tím v totalitních volbách „vybrali“ Husáka a komunistickou vládu a taky pak byli v čele jiní, když se už komunistický režim rozložil. A k tomu nebyly potřeba žádné volby.
Petříček je prostě pro komunisty jak červený hadr na býka. Dokonce říkají – alespoň to tvrdí Lidové noviny – buď Petříček, nebo my a zvažují vypovězení podpory vládě. Nejvíc je rozlítila ministrova návštěva na Ukrajině a jeho evidentně protiruský postoj.
Sám Babiš ale prohlásil: „není to KSČM, kdo rozhoduje o tom, kdo bude, nebo nebude ve vládě.“ Jenže komunisté mohou nesouhlasit se zahraniční politikou jako takovou. A Babišovi jde o moc a o pocit moci, zahraniční politika není pro něho asi to nejdůležitější.
Petříček je orientován proevropsky a prozápadně, takže se musí nutně dříve či později dostat do střetu s pročínsky i prorusky orientovaným prezidentem. Babiš s prezidentem tvoří jakýsi tandem, tak je otázka, jak se v očekávaném střetu zachová.
Jak si všichni pamatujeme, prezident odmítl jmenovat do čela ministerstva Pocheho, jemuž dělal Petříček asistenta. Ale Poche dnes říká, cituji podle Respektu: „nechtěli kováříčka, tak dostali kováře.“ A my přejeme kovářovi ještě dlouhou kariéru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
