Jiří Leschtina: Po slovenských a polských volbách je Visegrád definitivně na odpis
Nový slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár během své návštěvy u šéfa české diplomacie Jana Lipavského zmínil, že premiér Robert Fico poslal Petru Fialovi dopis, v němž požádal o oživení činnosti Visegrádské skupiny, které Česko nyní předsedá.
Svou až podezřele horečnatou iniciativou tak staronový vládce Slovenska oprášil zásadní otázky: Jak by takové oživení Visegrádu vlastně mělo vypadat? A má vůbec smysl na úrovni hlav států křísit tohle uvadající uskupení, které po slovenských a polských volbách spěje k rozpolcení na dvě antagonistické poloviny?
Čtěte také
Na jedné straně se tyčí maďarský premiér Viktor Orbán, jenž od počátku vojenského vpádu Rusů na Ukrajinu vystupuje jako Putinův trojský kůň, sloužící k podvracení Evropské unie. A který zřejmě již nevratně překročil červenou čáru, když se sešel s Putinem jako vůbec první západní vůdce od vypuknutí války.
Přitom slovenský premiér Fico už od volební kampaně aspiruje na jediného Orbánova spojence v EU, co se týče Ukrajiny. Ať už jasnými závazky nedodat Ukrajině ani náboj. Nebo otřesnými prohlášeními typu, že válka na Ukrajině začala v roce 2014, kdy „ukrajinští nacisti a fašisti začali vraždit ruské občany na Donbase a v Luhansku“.
Koule na noze
Robert Fico během kampaně i krátce po svém vítězství mohl žít v nikoli neoprávněných nadějích, že po polských volbách setrvá v čele vlády Kaczyńského Právo a spravedlnost a polský premiér se stane visegrádským spojencem Orbána a Fica v tažení proti liberální demokracii a právnímu státu. Ale možná také, že dál vládnoucí strana Právo a spravedlnost bude pokračovat v ochlazování vztahů s Ukrajinou, k němuž se uchýlila v horké fázi kampaně.
Čtěte také
V takovém případě hrozilo nebezpečí, že se Česká republika ocitne v rámci Visegrádu v izolaci. Nyní ale, kdy se s největší pravděpodobností stane premiérem vůdce dosud opozičních demokratických sil Donald Tusk, může Fialova vláda počítat se skutečně silným spojencem.
Od Tuska coby někdejšího předsedy Evropské rady lze totiž čekat nejen zásadní oteplování vztahů s Evropskou unií, které Jarosław Kaczyński přivedl až k bodu mrazu. Ale také postupný návrat k demokratickému vládnutí a obnově právního státu, jež strana Právo a spravedlnost během svého působení čím dál silněji svírala v autoritářských kleštích.
Za situace, kdy se Polsko může stát jedním z klíčových lídrů evropského spojenectví a tahounem pokračování podpory Ukrajině, intenzívněji nasvícena je i budoucnost Visegrádu. Ten se pro Polsko i Českou republiku stává spíš koulí na noze při upevňování nových spojenectví například s pobaltskými zeměmi a Finskem, které jsou stejně jako Polsko v bezprostředním ohrožení ruskou rozpínavostí.
Samozřejmě že jsou důležité pro každodenní život občanů zemí Visegrádu ekonomické a obchodní vztahy, regionální partnerství, rozvíjení vědecké či kulturní vzájemnosti. V tom všem ale stěžejní roli dál mohou hrát příslušná ministerstva, soukromý byznys, komunální politika i občanská společnost.
Jinak tomu ale je na úrovni nejvyššího vedení států, do něhož volby střídavě vynášejí autoritáře i demokraty. Tam je Visegrádská čtyřka institucí definitivně zralou na odpis.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
