Jiří Leschtina

Do prezidentských voleb zbývají dva roky, ale žádná z debat prezidenta Petra Pavla s občany se již neobejde bez vyzvídání, zda bude obhajovat funkci. 

Od počátku provází Babišovu koalici očekávání, že se v ní něco zásadního změní, až Sněmovna odmítne vydat premiéra k trestnímu stíhání. 

Když jihomoravský hejtman Jan Grolich oznámil kandidaturu na předsedu KDU-ČSL, úlevu ve straně nešlo přehlédnout. Tím spíš, že před volbami takové výzvy odmítl.

Byl to až srdceryvný výstup, když loni v prosinci Andrej Babiš (ANO) oznamoval Česku, že se navždy odstřihne od Agrofertu. Jak je to doopravdy?

Jedním z povážlivých důsledků oživování nacionalismu bývá i vytahování pracně zasutých přízraků na světlo. A právě toho jsme nyní svědky na Slovensku a v Maďarsku.

Obnovení společných zasedání české a slovenské vlády je výmluvným gestem, které Andrej Babiš vysílá k veřejnosti. Nepochybně jde o legitimní rozhodnutí vítěze voleb.

Už samotný fakt, že občanští demokraté přesunuli nadcházející kongres z dubna na leden, svědčí o nejistém až vypjatém rozpoložení, v němž ODS vstoupila do opozice.

Nová česká vláda se ujímá moci v pochmurných časech. Tváří tvář hrozbám vyvolává znepokojivé otázky nástup kandidáta proruské SPD Jaromíra Zůny do čela ministerstva obrany.

Poté, co Petr Pavel přiměl Andreje Babiše, aby veřejnosti představil, jak vyřeší střet zájmů, sám prezident se ocitl v situaci, jakou od svého příchodu na Hrad nezažil.

Jeden moment, který doprovodil vyhlášení jihočeského hejtmana Martina Kuby, že opouští ODS s cílem založit vlastní hnutí, by neměl zapadnout.