Jiří Leschtina

Obnovení společných zasedání české a slovenské vlády je výmluvným gestem, které Andrej Babiš vysílá k veřejnosti. Nepochybně jde o legitimní rozhodnutí vítěze voleb.

Už samotný fakt, že občanští demokraté přesunuli nadcházející kongres z dubna na leden, svědčí o nejistém až vypjatém rozpoložení, v němž ODS vstoupila do opozice.

Nová česká vláda se ujímá moci v pochmurných časech. Tváří tvář hrozbám vyvolává znepokojivé otázky nástup kandidáta proruské SPD Jaromíra Zůny do čela ministerstva obrany.

Poté, co Petr Pavel přiměl Andreje Babiše, aby veřejnosti představil, jak vyřeší střet zájmů, sám prezident se ocitl v situaci, jakou od svého příchodu na Hrad nezažil.

Jeden moment, který doprovodil vyhlášení jihočeského hejtmana Martina Kuby, že opouští ODS s cílem založit vlastní hnutí, by neměl zapadnout. 

Jedním ze znepokojivých slibů hnutí ANO v předvolební kampani bylo, že zruší českou muniční iniciativu, která vyhledává a koordinuje dodávky munice pro Ukrajinu.

Už po celá desetiletí se obsazování funkcí ve výborech a dalších orgánech Poslanecké sněmovny řídí zásadou poměrného zastoupení všech stran. 

Měly by strany poražené vládní koalice umožnit Andreji Babišovi menšinový kabinet a zabránit tak vzniku vlády ANO, SPD a Motoristů? O tom se vedou spory od skončení voleb.

Jedno poselství v programovém prohlášení vznikající vlády je nepřehlédnutelné, a sice úmysl koalice zesílit tlak na „politické nevládní organizace“.

Zatímco Andrej Babiš chystá návrat do Strakovy akademie, můžeme sledovat i ponurou dohru jeho předchozího premiérství. A to v sérii soudních rozsudků o střetu zájmů.