Jiří Pehe: Pětikoalice začíná povolovat ve švech
Koalici pěti stran, které společně utvořily po sněmovních volbách na konci roku 2021 vládu, dlouho držela pohromadě obava, že by se v případě jejího rozpadu mohl zpět do čela vlády vrátit Andrej Babiš – těšící se silné podpoře prezidenta Miloše Zemana.
Babiš se ale po porážkách jak ve sněmovních, tak prezidentských volbách stáhl do pozadí, i když nadále ovládá hnutí ANO. Nový prezident, Petr Pavel, není jeho spojencem. A pád vlády nebo výměnu ministrů nechápe na rozdíl od Zemana jako příležitosti ukázat, kdo je pánem na politické scéně.
Čtěte také
Pětikoalice je tak pod mnohem menším tlakem vydržet za každou cenu pohromadě, a začínají se tudíž jasněji vyjevovat některé strukturální problémy koalice a ideové rozdíly mezi koaličními stranami. Jedním z hlavních problémů je způsob, jakým byla vláda poskládána.
Strany koalice si mezi sebou rozdělily ministerská portfolia tak, že každá obsadila ministerstva, která jí připadla, vlastními lidmi. Do čela některých ministerstev se tak nedostali politici, kteří by v kontextu celé koalice mohli v daném rezortu nabídnout větší kompetentnost než ti, kteří v čele ministerstva nakonec stanuli.
Rozpory se budou zvětšovat
Buďme konkrétní. Kdyby pětikoalice nejprve vytvořila společně seznam nejvhodnějších kandidátů na posty ministrů bez ohledu na jejich partajní příslušnost, mohla stanout kupříkladu v čele rezortu práce a sociálních věcí pirátská politička Olga Richterová, která se problematikou spadající pod rezort práce a sociálních věcí dlouhodobě zabývala. V čele ministerstva financí mohl kupříkladu stanout někdo jako bývalý člen rady České národní banky a současný europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer.
Čtěte také
Jenže v čele obou ministerstev kvůli použití partajního klíče nakonec stojí politici, kteří generují problémy – Marian Jurečka v čele rezortu práce a sociálních věcí a Zbyněk Stanjura v čele ministerstva financí.
Dalším problémem vládní koalice je rozdíl mezi reálným postavením jednotlivých stran a postavením, které jim nadělila povolební aritmetika – spojená s tím, že kandidovaly jako součást volebních koalic. Lidovci tak kupříkladu získali zásluhou své příslušnosti ke koalici Spolu 23 poslaneckých mandátů, ačkoliv v průzkumech stranických preferencí dlouhodobě zůstávají pod pěti procenty, což znamená, že jako samostatná strana by se do Sněmovny vůbec nedostali.
Piráti na druhé straně jsou, pokud jde o počet poslaneckých mandátů, ve vztahu k jejich reálné síle výrazně podhodnoceni. Což jen akcentuje již zmíněné ideové rozdíly.
Čtěte také
Lidovci mají, i se svou relativně malou podporou, možnost prosazovat v koalici svoje konzervativní postoje mnohem razantněji, než jak mohou prosazovat svoje liberálně-levicové postoje Piráti. Lidovci toho využívají a staví se úspěšně do cesty kupříkladu přijetí Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách nebo uzákonění manželství stejnopohlavních párů.
Občanští demokraté – ač jsou nejsilnější stranou pětikoalice – mají pro změnu zásluhou povolební aritmetiky neúměrný vliv na ekonomickou politiku země, čehož využívají k tomu, aby prosazovali postoje, které nejsou vždy v souladu s postoji zbytku koalice. Kupříkladu ve vztahu k přijetí eura nebo v daňové politice.
Tyto rozpory se budou nyní, kdy pětikoalice nemusí za každou cenu vydržet pohromadě, zvětšovat. Kdyby opozici netvořily dva nesystémové, vůdcovské subjekty, jejichž problematické postoje k parlamentní demokracii a zahraničně-politické orientaci země vzbuzují obavy, pětikoalice, která vznikla zejména proti mocenskému kartelu Zeman–Babiš, by se zřejmě už začala drolit.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
