Jsme rozmazlení? Chceme bio, ale když z květáku vylítne brouček, už se nám to nelíbí, směje se farmářka

Teď se zrovna nic extra neděje, protože jak jste říkala, ještě není úplně důvod. Ale už sejete, ne?

Ano, už sejeme, máme vysetou první mrkev, pelušku na zelené hnojení a samozřejmě v půdě už je i ozimá cibule, ta už je teda od loňského roku, jak sazečka, tak ta setá. A česnek taky.

Jak to bude vypadat, dejme tomu, v dubnu a v květnu?

To už je nezastavitelný vlak. Jakmile začneme sázet brambory, říkám si v duchu: teď jsme to odstartovali. A to bude už tento týden. Práce pak je víc, začne první okopávání, sázíme saláty, kedlubny, ale od dubna už jsou i první sklizně. 

Co je na této práci krásného, uspokojujícího, co vás na tom baví?

Když se projdu po poli a vidím všechnu tu práci za sebou. A pak taky, když se mi to povede hezky vypěstovat a vidím, že celá ta dřina, kterou jsme do toho dali, že to stálo za to. A potom taky vztahy s odběrateli. A když mi pak třeba přijde fotka jídla, které vytvořili z mojí zeleniny, to je nádherné.

Předpokládám, že si něco necháváte i pro sebe...

Ano.

Takže tady se jí to, co zrovna prostě upadlo z pole.

Čtěte také

AI v zemědělství? Fyzikálně-kybernetické systémy mohou být pro zemědělce přínosem a spásou, naznačuje odborník

Je to tak. U nás – jako u Součků – jsme nikdy nepřetrhli lokálnost a sezónnost. Hodně podle toho jedeme. A možná i to mi trošku v Praze chybělo, že jsem nemohla jít do sklepa pro zavařené okurky nebo si vyndat ze zeláku kysané zelí a musela jsem se tam spoléhat na zdroje, které jsem našla a kterých ale nebylo tolik. Já si třeba rajče nekoupím mimo sezónu. A v sezóně ho máme od nás.

Takže vy si vůbec nekupujete zeleninu? Ani z vědeckých důvodů? Jestli třeba to rajče, které přijelo ze Španělska minulý týden, není přeci jen dobré?

Já na to právě už ani nemám chuť. Dřív jsem to zkoušela, ale vím, že to za to nestojí. Hodně to přirovnávám k jahodám, ten rozdíl je podle mě evidentní úplně pro všechny. Když si ji teď koupíte, jste jenom zklamaná. Je to jen taková hmota.

Má to barvu, ale nechutná to.

Přesně tak. A myslím si, že s rajčaty je to úplně stejné, když to není tady teď. Jsem pak zklamaná. Takže už neexperimentuju. Leda když je to nějaký nový druh, který třeba nepěstujeme, takže ho chci ochutnat.

Kolikrát za den se díváte na předpověď počasí?

To může být i třeba pětkrát šestkrát denně. Každé ráno, když vstanu, i mimo sezónu. Určitě když jdu spát. A v průběhu sezóny je to často.

Když se blíží neštěstí typu kroupy, tak člověk asi nemá moc na výběr než si sednout a modlit se, aby to šlo vedle...

Čtěte také

Zapomněli jsme, že by půda, na které pracujeme, měla být nachystaná i pro další pokolení, myslí si sedlák z Hané

Přesně tak. Taky záleží, co zrovna máte na poli a v jaké je to vegetační fázi. Ale pokud už třeba máte rajčata, tak to je jasné. Zelené plody sice dozrají, ale stačí, že se jich trošku kroupa dotkne a už vám to dozraje s tou černou tečičkou, což ne každý spotřebitel je ochoten tolerovat.

Jsme hodně rozmazlení z velkých dovozů?

Jo. Já to vidím hlavně díky tomu, že jsem byla na pražských trzích. Chceme třeba bio, ale když z květáku vylítne malý bílý brouček, což je molice, tak to už se nám úplně nelíbí.

Jakým způsobem na farmářských trzích rozeznat to, co je opravdu od nás a co je dovoz, ale tváří se jako domácí farma? Vybírají si mladí jako brigádu práci na poli? A jakou má Hana Sahulová Součková zkušenost s lidmi, kteří chodí zeleninu na pole krást? Poslechněte si celý rozhovor.