Kardinál Tomášek? U něj platilo doslova, že se hrdinou člověk nerodí, ale stává, uvažuje historik Šebek
Hrdinou se člověk nerodí, ale stává. A takový byl i kardinál František Tomášek (1899–1992). I on se ale snažil, stejně jako řada dalších, „životem v totalitě proplout a přežít“. V jeho příběhu najdete i vlastní pochybnosti. To kvůli podpisu, který jde najít v archivu StB. Tehdy se podvolil obrovskému tlaku režimu, ale následně snažil spolupráci se Státní bezpečností přerušit či zrušit.
Kardinál František Tomášek je ale výraznou osobností nejen dějin římsko-katolické církve, ale celé naší země. Výrazně se podílel na cestě společnosti ke svobodě a stal se ikonou střetávání svobody s totalitním státem.
Rodák z učitelské rodiny v moravské Studénce byl vysvěcen na kněze v roce 1922 proslulým olomouckým arcibiskupem. Začal vyučovat náboženství na Olomoucku, působil také na katolické teologické fakultě.
„V roce 1949 byl tajně vysvěcen biskupem, byl konfrontován s postupným omezováním působení církve ve veřejném životě. V roce 1951 byl zatčen a internován, ale první úskalí jeho života najdeme v roce 1954. Tehdy byl z internace propuštěn a dokonce mohl působit ve veřejné pastoraci. A toto datum je i v archivu bezpečnostních služeb,“ uvádí host pořadu historik Jaroslav Šebek.
„Tehdy podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Zřejmě to byla výměna za to, aby mohl veřejně působit. Jeho svazek byl zničen, stejně jako řada dalších objektových svazků, které na něj byly vedeny. Ale nebyl nijak aktivním spolupracovníkem. Byl jediným biskupem, který se v roce 1962 mohl zúčastnit II. Vatikánského koncilu.“
Pražské prostředí se na Tomáška dívalo velmi nedůvěřivě, on sám se v Praze zpočátku cítil osaměle. Jeho kořeny byly ryze moravské a v Praze neměl příliš přátel. Koncem 60. let se dostal do kontaktu s katolickými intelektuály Jiřím Němcem, Janem Sokolem a Václavem Freiem.
A od té doby se také datuje jeho úzká spolupráce s dvěma klíčovými kněžskými osobnostmi: Otou Mádrem a Josefem Zvěřinou. Nastupující normalizace přinesla další tíživé období pro církev i samotného kardinála Tomáška.
Pacem in Terris
Tehdy už existovala prorežimní kněžské uskupení Pacem in Terris, které se snažilo diskreditovat mírovou encykliku papeže Jana Pavla II. Vztahy mezi komunistickým státem a Vatikánem byly na „bodu mrazu“ a kompenzací ze strany Vatikánu bylo (v roce 1976) udělení kardinálského titulu Františku Tomáškovi. Musíme dodat, že i toto jmenování bylo tajné.
Rok 1977 znamenal vstup na scénu „znormalizovaného“ Československa prohlášení Charty 77. Kardinál Tomášek byl více než opatrný a veřejně se k projevu nepřipojil.
Čtěte také
Důsledkem toho bylo emotivní prohlášení obdivuhodného Josefa Zvěřiny, který mu napsal: „Otče biskupe, zapřísahám vás, neposlouchejte nikoho – ani mne – ale Ježíše Krista… Ať se odhodláte k životu podle pravdy! Vezměte štít víry, meč Ducha, přilbu Naděje, brnění bezúhonnosti, pohotovost evangelia. Ujměte se bezbranných, ujměte se hanobených a pronásledovaných, přijměte snad poslední legální šanci, kterou Vám dávají naše zákony a mezinárodní závazky, abyste zachránil církve před hanbou a pozvolnou smrtí.“
Znamenalo to, že tady bylo podezření, že by František Tomášek žil ve lži? Jaroslav Šebek k tomu říká: „Rozhodně si to nemyslím. Z toho, jak jsem poznával z dokumentů kardinála, že by žil ve lži. Ale tato velmi emotivní výzva byla adresována ve velmi specifickém prostředí Charty 77.“
Ke společenství chartistů se pak kardinál Tomášek svým způsobem připojil, stejně jako na obranu všech nespravedlivě pronásledovaných – ať to byli lidé stíhaní za své náboženské přesvědčení, nebo za vydávání katolického samizdatu.
Čtěte také
Nesmíme zapomenout ani na jeho podporu petice moravského katolíka Augustina Navrátila, či jednoznačné vymezení se komunistickému režimu v období po tzv. Palachově týdnu v lednu 1989. Pokračuje historik: „Je úžasné vidět, tu proměnu Františka Tomáška. Na konci jeho života v roce 1989 mu bylo 90 let. A navzdory věku dokázal poslouchat symfonii názorů, které měl okolo sebe.“
Symbolickou událostí spojenou nejen s postavením římsko-katolické církve, ale také s děním ve společnosti, pak byla legendární bohoslužba na počest svatořečení Anežky České 25. listopadu 1989. Celebroval ji kardinál Tomášek ve Svatovítské katedrále.
Tehdy řekl: „Já i celá katolická církev stojíme na straně národa.“ Symbolickou tečkou pak bylo při slavnostním Te Deum 29. prosince v pražské katedrále kardinálovo požehnání úřadu nově zvoleného prezidenta Václava Havla.
Na otázku, zda byl kardinál František Tomášek vždy bojovníkem proti komunismu, host pořadu historik Jaroslav Šebek odpovídá: „Byl, i když se někdy snažil různým způsobem proplouvat. U něj ale platí to, že hrdinou se člověk nerodí, ale stává. Stal se tím symbolem pro celou společnost a ikonicky bude vždy spojen s událostmi listopadu 1989.“
Celý pořad najdete v audiozáznamu.
Související
-
Slova a činy Františka kardinála Tomáška
Katolický duchovní, teolog a pedagog František Tomášek (1899 –1992) byl na kněze vysvěcen v roce 1922, o 27 let později byl pak vysvěcen na tajného biskupa.
-
„Byl jsem s vámi na začátku a zůstávám i dnes.“ O roli kardinála Tomáška a církve v roce 1989
Události přelomového roku 1989 jsou právem spojovány také s československou katolickou církví. Jak si počínal muž v jejím čele – František kardinál Tomášek?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
