Kateřina Perknerová: Koaliční přehmaty nabíjejí opoziční zbraně
V politice není nikdy hotovo. Jeden malér se zažehná, aby se muselo hasit deset dalších. Společnost není uzavřená bublina, kde se budoucí vývoj dá narýsovat na základě minulých dat. Jsou tu zásahy zvenčí, proměny nálad, nastupující generace s novými důrazy.
Současná vládní pětikoalice přitom jeví známky garnitury ustrnulé v dobách, kdy proti sobě stáli Václav Klaus a Miloš Zeman, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek.
Čtěte také
Ne že by Fialův tým nereagoval na nutnou pomoc lidem v energetické nouzi, nezvedal příspěvek na bydlení a nepřijal zákon o dani z mimořádných zisků. To všechno dělá a pro mnohé ortodoxní vyznavače pravicové politiky a vyrovnaného rozpočtu se tak nepřijatelně posouvá doleva. Na některých postulátech ovšem lpí jako umanutý.
Třeba na snížení daně z příjmu fyzických osob, jež odhlasovali poslanci hnutí ANO a ODS před dvěma lety. Přes kritiku nejbystřejších ekonomických mozků v zemi toto opatření ministři za ODS a TOP 09 urputně hájí. Argumentují například tím, že čím víc peněz zůstává lidem v kapsách, tím snadněji si poradí se zdražováním. To je výrok postavený na hlavu. Nízkopříjmovým skupinám daňová úleva nepomohla vůbec a u obyvatel s vyššími příjmy zapůsobila jako proinflační nástroj.
Úlety využívá opozice
Podobné je to s novelou služebního zákona. Řečí o profesionalizaci státní správy a digitalizaci má každý ministr na rozdávání, ale najednou je tu norma, která otevírá dveře politickým trafikantům, aniž by jakkoli přispívala ke zkvalitnění výkonu byrokratického aparátu. Místo na platy zasloužilých straníků, by měly finance směřovat na úřady práce, jež jsou přetíženy nad únosnou mez.
Čtěte také
V tomto ohledu vláda a jmenovitě ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka neuvěřitelně zaspal. Nejenže po zavedení nových dávek tyto stavební kameny sociálního systému personálně neposílil, ale ještě jim úkoly přidal. Jeho resort totiž vyzval lidi, kteří mají nárok na předčasný důchod, aby o něj zažádali už letos, neboť to pro ně bude výhodnější.
A ačkoliv koaliční poslanci schválili daň z neočekávaných zisků pro energetické firmy a banky, nikdo z vlády není schopen vysvětlit, proč občané České republiky platí vyšší cenu za elektrickou energii než kupříkladu jejich rakouští sousedé. Přitom ČEZ jako největší výrobce elektřiny ji prodává i do Rakouska, které ovšem zastropovalo cenu na 2,40 korunách za kilowatthodinu, přičemž se tato částka týká 80 procent průměrné loňské spotřeby běžné domácnosti. V Česku je strop šest korun, a to bez motivační pobídky k úsporám.
To všechno jsou úlety, které dokonale využívá opozice. Hnutí ANO kultivovanějším způsobem, SPD dryáčnickým. Tomio Okamura při závěrečné debatě o státním rozpočtu na příští rok opoziční poslance zařadil mezi tradicionalisty, kteří se hlásí k původním evropským hodnotám a zdravému rozumu.
„Pak tu máme vládní pelmel od neomarxistů až po fašizující liberály, které spojuje víra ve všemocný bruselský absurdistán,“ uvedl a dodal: „Tito lidé žijí s vírou, že Brusel poručí doslova větru, dešti i slunci. Věří v Green Deal. Věří, že lidé mají 70 pohlaví. Věří, že správný ekonomický lék je masivní příliv negramotných ekonomických migrantů, nejlépe z Afriky a islámských zemí. Věří, že vánoční stromek je urážka a nevěří tomu, že rodina je táta a máma. Neumí věcně a fakticky diskutovat. Oponenty rovnou diskvalifikují jako šváby a jinou havěť hodnou vyhubení.“
Že to zní jako blábol? Zeptejte se lidí, kteří se právě podívali na svoji složenku a pak vyrážejí na protivládní demonstraci.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
