Kateřina Perknerová: Praha jako vládní laboratoř

8. prosinec 2022

Když nastupovala pětikoaliční Fialova vláda, měla spoustu zajímavých a užitečných záměrů. Občanům, a to zdaleka nejen svým voličům, slíbila, že republiku posune o mílové kroky dál. Zdigitalizuje a zeštíhlí státní agendy, zemi nebude nesmyslně a populisticky zadlužovat, zavede systém do zvyšování sociálních dávek jejich pravidelnou valorizací, uskuteční důchodovou reformu. A mohli bychom pokračovat.

Nejdůležitějším závazkem ale bylo, že se bude chovat jinak než kabinet vedený Andrejem Babišem. Vládní lídři tím neměli na mysli jen chaos a mikromanagement za covidové pandemie nebo příchylnost k autoritářskému maďarskému premiéru Orbánovi, avšak celkové pojetí správy věcí veřejných, které podle nich otřásalo důvěrou lidí v politiku jako takovou.

Čtěte také

Zprvu se zdálo, že pod taktovkou noblesního Petra Fialy se pětikoalici bude dařit naplňovat její představy o vládnutí. Jenže pak přišla válka na Ukrajině a spousta věcí se jí začala bortit ve stylu příslovečného domečku z karet. Týkalo se to především rozpočtových schodků, které jsou téměř totožné jako za exministryně financí Aleny Schillerové z ANO.

Nevyznamenala se ani ve srozumitelné komunikaci kolem energetických opatření, jež měla lidem pomoci zvládnout dvoucifernou inflaci. Stropy na ceny elektřiny a plynu byly nejprve nepřijatelné, aby se po pár měsících staly jediným zabírajícím medikamentem.

Kdyby nebylo Babiše

Přesto pořád platilo, že se ministři z různých stran mezi sebou nehádali, zahraničněpolitická linie se udržovala bez jakéhokoliv zaváhání a dokonce se v nelehké situaci podařilo opentlit české předsednictví v Radě EU setkáním evropských vůdců na Pražském hradě.

Čtěte také

Petr Fiala zkrotil i mimoústavní a jiné výstřední choutky prezidenta Miloše Zemana, takže po dlouhé době všechny vrcholné ústavní instituce mluvily jedním hlasem. Občasné Zemanovo veto na tom nic nemění, neboť koalice má dost poslanců k jeho zamítnutí.

O to víc zaráží, že si pět vládních stran neumělo poradit s povolební situací v Praze. Po devíti týdnech marného jednání zástupci ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, tedy trojbloku Spolu, ohlásili, že dohoda s Piráty není možná, tudíž sestaví menšinovou radu.

Všichni přitom vědí, že předseda vlády a ODS Petr Fiala velmi stál o uspořádání na vládním principu. Snad ani ne kvůli stavebním a dalším metropolitním plánům, nýbrž proto, že jde o silný symbolický vzkaz občanům. Nejvíc se vždycky šmelilo a kmotřilo v hlavním městě, jež dlouhá léta ovládali lidé jako Roman Janoušek, Ivo Rittig nebo Michal Redl, kteří drželi důležité politiky na krátkém vodítku.

Čtěte také

Po sbratření ODS s hnutím ANO v mnoha městech včetně Ostravy či Brna bylo důležité ukázat, že v Praze se nic takového dít nebude. Jenže děje. Nemá smysl se zabývat detaily ohledně jednotlivých gescí a jejich kompetencí či trváním Pirátů na Alianci pro stabilitu s Čižinského Prahou sobě. Vyjednavači ODS od počátku chtěli spolupracovat s ANO vedeném pragmatickým Patrikem Nacherem. A mohli, ovšem také nemuseli mít žádné postranní úmysly.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku

Stačí, že jejich pohled na rozvoj Prahy je prakticky totožný. To možná Petra Fialu děsí nejvíc. Spojenectví s Piráty a lidovci na vládní úrovni je totiž umělé, neboť ho drží jen odpor k Andreji Babišovi, ale žádný ideový tmel. Kdyby nebylo Babiše, velká část ODS by se raději spojila s hnutím ANO než se subjekty, které pošilhávají po progresivním zdanění a zeleném údělu jako východisku energetické krize. Tento rozpor může v budoucnu otřást nejen vládou, ale hlavně důvěrou voličů v ní. Praha je laboratoří.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Spustit audio