Kauza Dominika Feriho je přelomová. Jeho chování můžeme jako společnost odsoudit nehledě na soud, míní Nejedlová

25. říjen 2022

Policie navrhla obžalovat bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho ze tří případů znásilnění. „Ta kauza je pro české prostředí přelomová. Do té doby jsme tu neměli takto detailně popsanou kauzu někoho tak vlivného a několik výpovědí žen, které by říkaly, že jim ten člověk ublížil,“ poznamenává publicistka Johanna Nejedlová.

Poukazuje na to, že následně se objevilo několik dalších kauz mediálně známých osob, jako je herec Pavel Trávníček nebo psychiatr Jan Cimický. „U Feriho jsme často slyšeli, že si to ty oběti vymyslely a že mu to ničí kariéru. Hodně pozornosti bylo věnováno Ferimu a ne tolik těm ženám. Myslím, že to se pomalu otáčí,“ všímá si.

Čtěte také

„Je dobře, když kauzy sexuálního násilí jdou před soud. Zároveň víme, že pro oběti je z různých důvodů náročné se někomu svěřit a je jejich rozhodnutí, jestli tím procesem chtějí projít. Výpovědi, které popsali novináři, jsou důležité, protože ať už bude Dominik Feri odsouzen, nebo ne, tak to chování můžeme jako společnost odsoudit a říct, že je nevhodné,“ dodává zakladatelka spolku Konsent, který se věnuje prevenci sexuálního násilí.

Podobně vnímá kauzu amerického herce Kevina Spaceyho, kterého několik mužů obvinilo ze sexuálního obtěžování a napadení. Minulý týden ho sice newyorský soud v jednom z případů osvobodil, ale vzhledem k tomu, že na jeho chování si stěžovalo více lidí, lze ho podle Nejedlové považovat za nevhodné.

Zní to šroubovaně, ale v praxi to vypadá tak, že člověk nemusí říct: ‚Ano, chci mít sex,‘ ale aktivně se zapojuje.
Johanna Nejedlová

„Určitě je potřeba být opatrný, na základě jedné výpovědi nelze říct, že tento člověk je špatný a vyřadit ho z běžného procesu. Ale ve chvíli, kdy máme mediálně popsaných tolik kauz, tak je naprosto pochopitelné, když s ním produkční společnost odmítne dále spolupracovat,“ doplňuje.

Redefinice znásilnění

Sám Feri připouští, že se mohl dopustit nevhodného jednání, popírá ale, že by šlo o něco trestného a u soudu hodlá prokázat svou nevinu.

Čtěte také

„Mohl dospět k pocitu, že jeho chování je v pořádku a nepostihnutelné. Nevíme, co se bude u soudu řešit, ale novináři popsali případ ženy, které nebylo ani 18, pozval ji do vinárny a pak šli k němu domů. Tam s ní chtěl mít sex, ona nechtěla a těsně před tím, než odešla, jí nabídl nějaký nápoj. Ona je přesvědčená, že ji omámil a pak s ní měl styk. A každý ví, že zdrogovat někoho není správné,“ namítá Nejedlová.

Podle současné definice jde o znásilnění, pokud došlo k násilí nebo pohrůžce násilím, a často se zkoumá, zda oběť kladla odpor. Nejedlová ovšem upozorňuje, že ve většině případů oběť „zamrzne“ a není schopna reagovat nebo se bránit. Po vzoru dalších evropských států navrhuje úpravu definice, aby o znásilnění šlo za případu absence souhlasu.

Naším cílem ve spolku Konsent není, aby bylo ve vězení víc lidí. My chceme, aby bylo míň obětí sexuálního násilí.
Johanna Nejedlová

„Zní to šroubovaně, ale v praxi to vypadá tak, že člověk nemusí říct: ‚Ano, chci mít sex.‘, ale aktivně se zapojuje. Ve chvíli, kdy není aktivní, je dobré předpokládat, že souhlas nemáte a pak je dobré se doptat, abyste si byli jistí, že nepřekračujete hranice a nedostanete do problémů sebe, a především toho člověka,“ zdůrazňuje.

Cílem je méně obětí

Nejedlová se rovněž zamýšlí nad tím, co by měl být adekvátní trest. Dlouhý trest odnětí svobody prý málokdy někoho napraví, naopak třeba ve Skandinávii mnohem častěji sahají k alternativním trestům, které mohou pachatele skutečně napravit a vrátit do společnosti.

Čtěte také

„Jsme nastavení tak, že když někomu něco dlouho prochází, měl by i dlouho sedět. Ale mnohem lepší by bylo, kdybychom to chování odhalili už na začátku a ten člověk ho neopakoval,“ podotýká.

„Naším cílem ve spolku Konsent není, aby bylo ve vězení víc lidí. My chceme, aby bylo míň obětí sexuálního násilí. Aby lidé věděli, jaké následky sexuální násilí může mít,“ dodává.

V české společnosti je prý například stále zakořeněná představa, že za znásilnění je spoluodpovědná i žena. „Podle průzkumu z roku 2015 si to myslelo 63 procent lidí, před dvěma lety to myslím bylo 58 procent. Ale třeba když jsem byla v Norsku, tak tam se hrozili nad tím, že si totéž myslí 20 procent lidí. Ještě před sebou máme nějakou cestu, ale posouváme se,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Jan Bumba , ert

Související