Kde končí diagnóza a kde začínám já? Alena Spálenská o životě s ADHD a knize Dost dobře nenormální

Alena se o svém ADHD dozvěděla teprve před třemi lety. Stejně jako autorka Dost dobře nernomální tak na svou diagnózu přišla až v dospělosti. „To je u žen docela běžné. Přitom když se podívám na svá videa z dětství, je očividné, že jsem typické ADHD dítě,“ říká Alena a dodává, že ve společnosti pořád převládá stereotyp, který poruchu pozornosti přisuzuje hlavně rozjíveným a neposedným klukům.

Čtěte také

Denise Linkeová: Dost dobře nenormální. Podivný i legrační život s diagnózou ADHD v jedné audioknize

Lidé s ADHD mají nižší hladinu dopaminu, který potřebujeme ke každodennímu životu. „My tak máme tendenci si ho pořád nějak uměle doplňovat, a proto rádi scrollujeme na sociálních sítích, stále něco mlsáme nebo vstupujeme do romantických vztahů, které nás ale brzy omrzí,“ popisuje Alena své zkušenosti a reaguje tak na příběh Denise Linke, která v knížce popisuje, že doba expirace jejích partnerských vztahů byla zhruba 90 dní.

„Je podle mě škoda, že naše školství funguje tak, aby srovnalo výkony jednotlivců do jednoho průměru. Pálíme zbytečně moc energie na věcech, které nám nejdou a pak nám stejně ani k ničemu nebudou a zanedbáváme rozvíjení jednotlivých talentů,“ odpovídá Alena na otázku, jak by se měl změnit český vzdělávací systém. Podle ní a Denise Linke ztrácí spousta lidí, kteří žijí s autismem nebo ADHD, ve společnosti svázané přísnými normami svůj potenciál.

Jak se člověku s ADHD změní život po medikaci? Přijde kvůli ní člověk o svou „jiskru“? A co dělat, když mám podezření na ADHD? Na to všechno se Jan Dlouhý zeptal Aleny Spálenské v novém dílu podcastu Lit. Poslechněte si ho.