Kouzlo křehké nehybnosti Adriána Demoče. Fascinace hypnotickou niterností i hutností zvuku
Demočova nová tvorba pro klavír v interpretaci Miroslava Beinhauera se zrodila v rozhlasovém Studiu 1 v Ostravě. Letos 39letý Adrián Demoč žije s rodinou už mnoho let ve Španělsku, odkud také poskytl Českému rozhlasu Vltava rozhovor. Ten je nedílnou součástí hodinového Futurissima, ve kterém zazní také 45 minut jeho nové hudby.
Adrián Demoč pochází ze Zvolena, začal komponovat v 17 letech během studia na gymnáziu. Obor kompozice absolvoval v Brně u Františka Emmerta, postgraduální studia na JAMU završil u Martina Smolky a z jeho přístupu ke komponování i ke světu je to patrné. Přesto si vytvořil svůj osobitý styl, který vnímavého posluchače naprosto okouzlí. A přitom se nic „velkého“ neděje, pouze se ocitneme uvnitř zdánlivě nejjednoduššího zacházení s tóny a poezií zvuku. Demoč nabízí klid, nehybnost, trpělivost, oblouznění hloubkou, hypnotickou situací, texturu blízkou ukolébavce. S jeho hudbou se nacházíme v jakémsi visícím prázdnu, zacykleni v minimalistických obměnách a na straně druhé dovede tento autor křehkosti napsat i masivní a hutné kompozice. Co převáží a co v jeho volbě rozhodne? Prozradí sám autor v souvislosti s uvedením svých třech nových skladeb pro sólo klavír: A Luca Marenzio II, Ma fin est mon commencement (Můj konec je mým začátkem) a Gebrechlichkeit (Křehkost).
Nahrávání se na sklonku roku 2023 ujal náš přední interpret soudobé hudby, přes své mládí velmi zkušený klavírista Miroslav Beinhauer, který shodou okolností zrovna v těchto dnech dokončil pro Český rozhlas dlouholetý projekt ohledně natáčení kompletní klavírní tvorby Aloise Háby. Beinhauerův věcný a poctivý přístup k partituře, ve které jde na dřeň hudby samotné, si pochvaloval nejen Andrej Demoč, ale také natáčecí tandem: v tomto případě hudební režisérka Sylva Stejskalová a mistr zvuku Lubomír Výrek.
