Kriminalita středověku byla velmi tvrdá a surová. Tehdejší společnost byla navíc dost pokrytecká, míní historik

V historických spisech tak najdete případy krádeží, vrahů, těch, co se uráželi, a to i panovníka. Řešení až do dob josefínských reforem, kdy vzniká soudní systém podobný současnému, bylo víceméně na místních. Pokud se tedy nejednalo o odvolací soudy a vyšší instance.

Klíčovou postavou v obci byl rychtář, který byl volen a zastával nejen úřední funkci, ale byl i soudcem, odpovědnost měl i za veřejné práce. Pokračuje historik Čechura: „Zejména srovnával drobné konflikty mezi obyvateli ve vsi. Když někdo přejel vozem někomu jinému pole, neběželi hned k soudu, ale urovnali to díky rychtáři.“

Každodenní život byl pragmatický a tehdejší společnost i dost pokrytecká.
Jaroslav Čechura

Archivních dokumentů příliš nemáme, písemné dokumenty se váží až k soudním odvolacím instancím. Je jistě zajímavé, že v rámci rozdělení země na jednotlivá panství byly některé činy, přečiny, posuzovány různě dle místa, kde se udály.

Středověký člověk a víra

Středověký člověk si zřejmě neuměl představit svůj život bez náboženství a bez víry. Je ale překvapivé, že nelze v rámci etiky, mravních norem vysledovat výraznou roli církví. „Církev byla spíš v pozadí, ale máme tady nedostatek písemností,“ připomíná historik.

Čtěte také

Na svaté Ludmile mě fascinuje doba, kterou prožila. Středověk byl velmi dynamický, říká spisovatel Oldřich Selucký

Co bylo ale zcela jiné, byli vojenští vysloužilci, kočující „cikáni“, postavení židovské komunity a také míra toho, co bylo považováno za urážku panovníka či urážku na cti.

Mezi zločinci najdeme i ženy – zlodějky, podvodnice a také vražedkyně. Se ženami jsou spojeny i případy domácího násilí, tedy agrese mužů. A klasické jsou případy, které se odehrály v prostředí jarmarků, kde se lidé setkávali, a kde svou roli sehrával alkohol nebo karban. Obvinění se ale třeba domnívali, že jejich podnapilost může být polehčující okolnost, v rámci trestu tomu bylo přesně naopak.

Čtěte také

Kudy ve středověku proudilo zboží celého světa. Václav Cílek přibližuje historii obchodních stezek

Zajímavou kategorií, která spadá do kriminality středověku, bylo nedodržení slibu manželství.

„Často šlo pouze o povolnost ženy, aby došlo k sexuálnímu styku a dotyčný se mohl dostat před soud. Protože slíbil sňatek a pak couvnul, ale žena už měla například dítě,“ popisuje Jaroslav Čechura.

A to už nejsme daleko od případů zabití, zavraždění novorozence. Což byl čin, který obvykle vedl k trestu hrdelnímu, tedy trestu smrti. Probodnutí kůlem – což dnes neumíme ani představit – byl za podobné činy dokonce trest obvyklý. 

Středověký člověk byl přímočařejší a tolik nelhal.
Jaroslav Čechura

Na otázku pořadu, jestli byla kriminalita ve středověku jiná než dnes, historik Čechura odpovídá: „V principu nebyla, středověká kriminalita byla ale jednodušší. Lidé tehdy neměli dostatek sofistikovaných pomůcek, aby ji mohli páchat. Ale tehdejší kriminalita byla velmi tvrdá a surová.“

„Co ale tehdy člověk neznal, byla kriminalita spojená s technikou. I když i tu – například v dolech – znal. Každodenní život byl pragmatický a tehdejší společnost i dost pokrytecká. I když jinak než dnes. Středověký člověk byl přímočařejší a tolik nelhal.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.