Libor Dvořák: Putinova hra s příměřím
Vladimir Putin v uplynulém týdnu skutečně naznačil, že je v zásadě ochoten přistoupit na příměří, ale že celá věc má „své nuance“. A těch se Putin zřejmě hodlá držet co nejdéle. Ukončit válku, kterou sám rozpoutal, prostě není v jeho zájmu.
Bude proto velmi zajímavé, jak dlouho mu ještě bude trvat, než se odhodlá alespoň pro telefonický rozhovor se svým americkým protějškem. Zlí jazykové jsou dokonce ochotni tvrdit, že Putin se docela obyčejně bojí Trumpovi říct, že on válečné operace zastavit nehodlá. A proč nehodlá?
Čtěte také
Celý útok na Ukrajinu z 24. února 2022 byl koncipován tak, že operace dejme tomu do týdne skončí obsazením Kyjeva a instalací kolaborantské vlády, pro niž měl v ukrajinské metropoli připraveny hned dvě garnitury. Nezdařilo se: Kyjev odolal a odolává i dnes, kdy se válka vleče už čtvrtý rok, aniž by v ní některá ze stran dosáhla rozhodující převahy.
Když se Putin dnes domáhá „objasnění prapůvodních příčin“, které k válce vedly, a hodlá při tomto objasňování vinit Západ z pronikání na stále další a další postsovětská území, má sice zčásti pravdu, ale zapomíná na to nejpodstatnější: nové samostatné státní útvary o evropskou a severoatlantickou přítomnost na svém území stojí, protože se obávají právě ruské rozpínavosti, která se zejména za Putinova panování znovu a znovu potvrzuje.
„Nevěřte Rusku! Nikdy!“
Připomeňme si základní milníky postsovětské expanze na původně sovětská území od počátku 90. let. Začínalo to ještě v závěru sovětské epochy, kdy se od Moldavska odtrhlo separatistické Podněstří. Ruským garantem tohoto procesu byl silný ještě sovětský vojenský kontingent na tomto území.
Čtěte také
Specifickým momentem celého procesu jsou jistě i obě čečenské války, rovněž z 90. let. Následovala blesková srpnová válka z roku 2008, v níž Rusko připravilo o pětinu území nezávislou Gruzii, a v roce 2014 už anexí Krymu začíná i letitá ukrajinská tragédie, již prožíváme až po dnešek.
Tajemstvím ovšem není, že Putinovým potenciálním cílem jsou třeba pobaltské státy i další území.
Proto bychom v předvečer snad už blízkých přímých jednání na nejvyšší úrovni mezi Ruskem a Ukrajinou neměli zapomenout na výrok jednoho ukrajinského frontového vojáka z nedávných dnů: Nevěřte Rusku! Nikdy!“
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
