Lidi si vybírají psy podle vzhledu a ne podle povahy, pak vznikají problémy, říká psí psycholog Rudolf Desenský

Sám má doma přes dvacet psů. „Jedna skupina jsou moji osobní a říkám jim chůvičky, protože pracují s těmi ostatními. Pak jsou tam takzvaní azyláci, větší část z nich jsou psi na dožití, ti jsou hodně problematičtí, a pak několik psů, které si lidé mohou vzít, pokud na to mají,“ popisuje.

Rudolf Desenský se specializuje na velká plemena. Říká, že vše, co potřebuje pro svou práci, se naučil přímo od psů. „Mám pozorovací talent a umím se vcítit do druhého, včetně psů. Začínal jsem na hodně velkých potížistech z ulice, těch, co se nechtěli moc adaptovat, pobíhali někde po vsi a nikomu nepatřili. Když mě kousnul, zjišťoval jsem proč, hledal jsem tu hranici, kdy ještě kousne a kdy ne, a zkoušel jsem různé varianty,“ vzpomíná.

Nejdřív výchova, pak až výcvik

Aby byl pes vychovaný, musí jít podle něj dobře dohromady jeho povaha s povahou majitele. „Největší problém dnešní doby je, že lidi si berou psy podle toho, jak vypadají, a ve finále si nesedí a překáží jeden druhému. Když třeba mladí pořídí babičce border kolii a pak pes lítá i po stropě, všechno ničí, je asociální, protože ta stařenka mu nestačí. Je to jen proto, že špatně zvolili psa ke konkrétnímu člověku,“ zdůrazňuje.

Chybu vidí Rudolf Desenský vždy na straně majitele. „Většinou nezvládnou temperament toho psa, protože na něj nemají čas, nebo jsou zvyklí psovi něco vyprávět, přitom ten pes česky nerozumí, každé slovíčko je třeba mu předvést,“ říká.

Čtěte také

Pes by neměl spát v posteli a jíst z talíře. Rozmazlování se vymstí, varuje majitel psí školy

Rozdíl vidí psí psycholog mezi výchovou a výcvikem. „Výchova má nastoupit hned ve dveřích, výcvik je taková nadstavba, až si vytvoříme nějakou vazbu. Každý pes by měl být vychovaný a výcvik můžeme přidat, pokud nás třeba baví agility. Nejhorší je, když pes je vycvičený a není vychovaný,“ vysvětluje.

Většina problémů, se kterými se majitelé psů na Rudolfa Desenského obracejí, se podle něj dá vyřešit při běžném venčení pod jeho vedením. „Když jsou problémy dramatičtější, věnuji se tomu víc, většinou zjistím, že potíž je úplně někde jinde, než majitel říkal do telefonu. Naučím ho se psem pracovat a odjíždí s informacemi. Pak s tím buď pracuje, nebo ne a podle toho je vidět výsledek,“ popisuje.

Aby měla náprava smysl, je nutné dál pokračovat ve stylu výchovy, který Rudolf Desenský nastaví. „Mé působení na psa je efektivní, problém nastane, když na něj někdo začne působit jinak. Proto pracuji vždy s majiteli a neberu si jen psy k sobě na převýchovu, to je jako udělat za někoho řidičák,“ uzavírá.