Luboš Palata: Ropné embargo má smysl, když bude hned a naplno. Ale přesně takové nebude
Už od počátku války na Ukrajině víme, že pokud chceme my Evropané skutečně zastavit Vladimira Putina a ruskou agresi proti Ukrajincům, musíme udělat něco, co i nás samotné bude opravdu bolet. Budeme muset přerušit extrémně výhodný systém dodávek energetických surovin. Potrubí, kterými proudí, nás napojila na Rusko, jako je samostatného života neschopný pacient napojen v nemocnici na umělou výživu i umělé dýchání.
S tím rozdílem, že pokud se ruských energetických surovin ze dne na den vzdáme, nebude to znamenat konec života, ale v uvozovkách jen kolaps ekonomický a finanční.
Čtěte také
A tak v této energetické závislosti, válka neválka, tiše pokračujeme. Byť, pravda, si už alespoň začínáme zvykat na myšlenku, že jednou, za rok dva, za tři nebo za pět, se budeme muset bez ruské ropy a ruského zemního plynu obejít.
Místo embarga na ruský plyn teď zkoušíme jako EU přijmout embargo na ruskou ropu. Na jednu stranu to sice Rusko svým způsobem bolí více, na ropě vydělává zdaleka nejvíce peněz. Ale na druhou stranu všichni moc dobře vědí, že prodej ropy může Rusko přesměrovat jinak o dost snáz než prodej plynu. A současně i my sami dokážeme ropu snadněji jinde a ne o moc dráž nakoupit.
Když mohou Maďaři, my chceme taky
Jenže ukazuje se, že ani to vlastně nejde. Nejde to ani hned, ani za tři měsíce, ani za půl roku. Nejde to především pro ty země, které jsou napojeny na ropnou kapačku ropovodu jménem Družba, ropovodu, který k nám extrémně levně a snadno dodává ropu už od 60. let minulého století. A pak jsou tu naše rafinérie, které se na ruskou ropu zařídily a měnit technologii také nejde hned a není to zadarmo.
Čtěte také
Ropné embargo, které má význam pro situaci na ukrajinské frontě, je pouze a jedině to, které se zavede pokud možno hned a v plné šíři. Ale ono se už víc než týden rozplizává do různých výjimek, prodloužení dodávek pro určité rafinérie, určité státy, určité přístavy.
Vše se zatím schovává za maďarské veto, protože maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi je podpora Ukrajiny ukradená. A pokud se k embargu připojí, chce z toho vytřískat, co se dá. Jenže pod heslem „když mohou Maďaři, my chceme taky“ se přidali Slováci se svým Slovnaftem i Bulhaři nebo Chorvati. A ano, i my Češi. O nějaké výjimce či prodloužení vstupu embarga v platnost chtějí jednat i řečtí rejdaři, jejichž tankery se už těší, jak si na přepravě ruské ropy namastí kapsu.
A tak, i když se Maďarsko v příštích dnech podaří zlomit, bude to jen takové embargo na ruskou ropu v lepším případě za dlouho a napůl. Tedy přesně takové, aby to vůči Ukrajině dobře vypadlo, ale aby to co nejméně nám Evropanům uškodilo a aby Putin měl nejméně pro příští měsíce dál své příjmy z ropy.
Příjmy, díky nimž může dál pokračovat v krvavé válce proti Ukrajině. Ve válce, která je válkou i proti nám samotným.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
