Luboš Palata

Polsko a Ukrajina pokračují v hledání řešení problémů svých složitých a také velmi krvavých společných dějin. Bez vyřešené minulosti se těžko budují bezproblémové vztahy.

V ČR panuje blbá nálada. Na jejím šíření se katastrofickým líčením reality podílí opozice, parlamentní i mimoparlamentní, která doufá, že jí to přinese voličské hlasy.

V Polsku byl 24. prosinec pracovním dnem. Možná naposledy, protože vláda premiéra Donalda Tuska prosadila v parlamentu změnu, aby se stal státním svátkem a dnem volna. 

Jeden polský diplomat mi řekl, že střední Evropa se začíná dělit na podunajskou proruskou a na seversko proukrajinskou. V4 se i kvůli tomu nachází ve stadiu hibernace.

Německo čekají předčasné volby a kabinet kancléře Olafa Scholze nemá většinu v parlamentu. Francie nemá vládu. A můžeme pokračovat...

Češi, kteří letos přijeli k polskému Baltu, tam zjistili věc, kterou si při pohledu z české kotliny uvědomí jen málokdo. Polsko na severu sousedí i se Švédskem a Dánskem.

Viktor Orbán se může tak trochu cítit znovu jako vítěz. Nominací dosavadního maďarského eurokomisaře Olivéra Várhelyiho šel cíleně na steč s Evropským parlamentem.

Slovenský premiér Robert Fico má za sebou návštěvu v Číně. A chce šanci, kterou od této ekonomické velmoci dostal, využít naplno. 

V Evropě se po vítězství republikánského kandidáta Donalda Trumpa strhla bitka o to, kdo je největším přítelem zvoleného prezidenta. Jenže ono to není tak úplně jednoduché.

Máme za sebou intenzivní česko-slovenské dny. O jejich úvod se postaral Andrej Babiš, jehož právníci se dohodli se slovenským ministerstvem vnitra, že nebyl agentem StB.