Luboš Palata

Máme za sebou intenzivní česko-slovenské dny. O jejich úvod se postaral Andrej Babiš, jehož právníci se dohodli se slovenským ministerstvem vnitra, že nebyl agentem StB.

V druhé polovině října se v Maďarsku objevily průzkumy veřejného mínění, ve kterých Viktor Orbán a jeho Fidesz nejsou na prvním místě. Je to velká událost.

Polsko je přirozený a dnes zřejmě největší spojenec Ukrajiny. Tato věta, která se zdá mnoha Čechům přirozená, má však svoje velká ale.

Slováky čeká po roce vlády Roberta Fica tvrdý pád do reality. Ještě na jaře a nedlouho před atentátem se zaklínal vizí sociálního demokrata, teď Slovákům zvýšil daně. 

Ryszard Czarnecki nebyl jen tak nějakým europoslancem v Polsku osm let vládnoucího Práva a spravedlnost. Dotáhl to až na místopředsedu Evropského parlamentu.

Přestěhování konference Globsec Forum z Bratislavy do Prahy není přestěhování jen tak nějaké konference a není to jen tak nějaký signál.

Tento rok to i podle zpráv z Polska skutečně vypadá, že Češi objevili polské moře. Mně se to poštěstilo už před čtvrt stoletím, ale i pro mě to byl tenkrát objev.

Ve válce mezi Ukrajinou a Ruskem jsme si už zvykli, že se dějí věci, které jsme si nedokázali ani představit. V tom dobrém – a bohužel i v tom špatném. 

Nejen pro Andreje Babiše, ale i pro Viktora Orbána a jeho stranu Fidesz znamenalo založení nové extrémně pravicové a jasně protievropské frakce Patrioti zásadní změnu. 

Poláci berou více, než Češi. Není to o moc, hodně tomu pomohlo zvýšení mezd polských učitelů a státních zaměstnanců novou vládou v čele s Občanskou koalicí Donalda Tuska.