Lukáš Jelínek: Hyperaktivní ministryně Černochová s Řehkou a Foltýnem riskuje
Výběr náčelníka generálního štábu české armády dostal politiky do varu. Nejprve se ministryně Jana Černochová z ODS musela popasovat s Milošem Zemanem. Ona si přála ředitele sekce rozvoje sil Ivo Střechu, prezident preferoval zástupce končícího Aleše Opaty Jaromíra Zůnu. A tak jako kompromis se vylíhl brigádní generál Karel Řehka. K němu však vznáší výhrady opozice.
Napětí vyvolává i touha ministryně po důkladném průvanu mezi armádními špičkami. V plánu má velké změny v generálním štábu: sama připomíná, že má skončit kontrakt hned dvanácti generálům, že jim nemusí být prodloužen a že by si nový náčelník měl postavit svůj vlastní tým.
Čtěte také
Šéf branného výboru sněmovny a bývalý ministr obrany za hnutí ANO Lubomír Metnar očekává mezi důstojníky „velké nepokoje“. Sociálnědemokratický exministr zahraničí Lubomír Zaorálek zase v sobotním vydání deníku Právo napsal, že poprvé v historii do čela armády přichází člověk z civilu po přerušení služby a že Řehka nemá žádnou zahraniční školu a nikdy nepůsobil v žádné velitelské funkci na generálním štábu.
Toho všeho, včetně Řehkova nízkého generálského stupně, si je Jana Černochová nepochybně vědoma, přesto se ale do riskantní operace pustila. Patrně k současným velitelům pociťuje značnou nedůvěru, jinak by sotva obešla služební a kariérní postupy, které favorizovaly dosavadní Opatovy spolupracovníky.
Nevhodné veřejné glosy
Čtěte také
Na jedné straně by se ještě dalo pochopit, že dává přednost mladší generaci vojáků s bezprostředními zkušenostmi z namáhavých misí. Na straně druhé se ale od české armády v nejbližším období očekává něco jiného než expedice do různých koutů světa. Priorita je ochrana České republiky, potažmo východního křídla Severoatlantické aliance. Kvůli tomu se rozjíždějí čerstvé nákupy vojenské techniky a vláda plánuje ještě v průběhu tohoto volebního období zvednout výdaje na obranu na dvě procenta HDP, jak jsme se v rámci NATO zavázali.
Doba je dynamická a Rusko nevyzpytatelné. Proto je tím posledním, co bychom si měli přát, nervozita a chaos mezi důstojníky. Na rozdíl od řady svých předchůdců se Černochová na řízení rezortu obrany léta v opozici připravovala. Nikdo jí nemůže upřít znalosti, větším problémem však je její hyperaktivita, při které více než na diplomatický um spoléhá na svoji ráznost.
Čtěte také
Tomu ostatně odpovídá i její další personální krok, kterým je usazení plukovníka Otakara Foltýna do křesla náčelníka Vojenské policie. Opoziční poslance nominace tohoto analytika, právníka a publicisty podráždila ještě víc. Připomněli například jeho nevhodné veřejné glosy na adresu prezidenta a dalších politiků. Ministryni nakonec nezbylo než komentáře policistů a vojáků na sociálních sítích označit za „nešvar“ a Foltýna s Řehkou požádat, aby se jich pro příště zdrželi.
Mohli bychom se ale tázat, jestli právě názorová blízkost s Černochovou nepomohla oběma pánům do funkcí. Nebylo by to bohužel poprvé – stalo se zde smutným zvykem, že jsou do nejvyšších pozic v policii a armádě vysíláni lidé, kteří konvenují tomu či onomu ministrovi. O to hůře se jim ale pak získává autorita mezi podřízenými.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Řehka a Foltýn své role nezvládli. Přesto zdůrazněme, že politickou odpovědnost za ně nese ministryně obrany a celý kabinet. Pokud se cokoli při armádní reformě, obměně vojenské techniky nebo naší koordinaci se spojenci pokazí, bude mít z ostudy kabát celá Fialova koalice.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
