Lukáš Jelínek

Zapomeňme na teorii. V turbulentní době volby druhého řádu prakticky neexistují. Skoro každý rok chodíme k urnám – je cenné vědět, jak se ke stranám a hnutím stavíme.

Jako mlsná kočka okolo plné spíže chodí ministryně financí Alena Schillerová (ANO) okolo úspor, které mají na svých kontech krajské samosprávy. 

Přestože podle čerstvého volebního modelu agentury Kantar zeslábla podpora babišovců o čtyři procenta, věštit tenčení tábora příznivců vládní koalice by bylo předčasné.

Opozice chce v senátních volbách uspět, aby brzdila vládu v rozletu. Koalice míní otupit opoziční nádech Senátu. Voliči by se ale měli ptát, jestli kandidáti znají Ústavu.

Podle vzrušených debat, ba hádek by nezúčastněný pozorovatel mohl soudit, že jsme zemí se zvýšeným zájmem o politiku. Jenže data nijak optimistický vhled nenabízejí.

„Vláda by se měla také zabývat příčinami, respektive tím, jestli děláme všechno pro to, aby se klimatická situace nezhoršovala,“ zdůrazňuje politolog Lukáš Jelínek.

„Odchází jedna politická generace,“ takto před časem glosoval expremiér Petr Fiala střídání lídrů ODS v Brně. Jeho slova ale lze vztáhnout také na Prahu.

Dosud se vládní koalice chovala k Senátu v lepším případě jako k nechtěnému dítěti, v případě horším jako k otravnému hmyzu. Premiér Babiš (ANO) mu dal nálepku „opoziční“.

Al Capone, jeden z nejslavnějších gangsterů, nebyl odsouzen za vraždy, únosy nebo vydírání, ale za „pouhé“ daňové úniky. I ministryně Mrázová se dočkala trestu za banalitu.

Politický masochismus. Jinak se nápad předsedy Senátu Miloše Vystrčila z ODS, aby opozice postavila do příští prezidentské volby vlastního kandidáta, označit nedá.