Lukáš Jelínek

Nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Když ODS, TOP 09 a KDU-ČSL podepsaly memorandum o kandidatuře ve volbách před čtyřmi lety, mohly se opírat o nespokojenost občanů.

Zeptejte se Andreje Babiše na možné partnery jeho hnutí ANO pro vládnutí po příštích sněmovních volbách ráno, v poledne a večer – a pokaždé dostanete trochu jinou odpověď. 

Druhá nejstarší česká politická strana se točí v kruhu. Snad ze zoufalství, snad v naději, že přijde nějaký spásný zásah shůry. 

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ti, kteří volili strany vlády Petra Fialy a teď jsou nespokojeni, ale budou mít vliv na rozdání karet po příštích volbách.

Jak nestálé jsou písky tuzemské politiky už prezident Pavel zakusil, když se snažil přimět vládu a ANO k dohodě nad penzijní reformou. To tehdy dobře nedopadlo. 

Strategie Andreje Babiše a hnutí ANO mu vychází. Těsnou vazbu s voliči dokázal navázat jako málokdo další.

Měl by se kvůli povodním posunout termín voleb? A jak povodňovou situaci zvládli a stále zvládají krajští politici a političky? Na otázky odpovídá politolog Lukáš Jelínek.

K hrátkám osudu patří, že ta nejtěžší zkouška potkala hejtmany až na sklonku funkčního období. Lidé, kteří často dosud neznali jejich jména, teď hltají každé jejich slovo.

O co míň máme charismatických politiků, o to častěji o ně zakopáváme. Jejich předchůdci mívali aspoň potřebu se vymlouvat, když se ukázalo, že patří k tzv. mnohoobročníkům.

Kde jsou ty časy, kdy panovalo rozčarování, že o výsledku voleb do krajů rozhodlo nesouvisející zrušení poplatků ve zdravotnictví. Letos sto bude ještě abstraktnější téma.