Lukáš Jelínek

Bývaly časy, kdy jsme v květnu museli mít tváře rozzářené na povel. Po Svátku práce přišly na řadu oslavy osvobození Československa Rudou armádou. 

Podle většiny volebních modelů by Piráti pětiprocentní laťku nastavenou pro vstup do Sněmovny překonali, ale jen těsně. V minulosti měli ambice tedy větší.

Blížící se volby jde poznat nejen z houstnoucí atmosféry ve společnosti. Přibývá billboardů, rušno je na sítích, ale stále častěji jde na politiky narazit i v terénu. 

Aby měli občané o politické strany zájem, potřebují vidět a slyšet, že se kolem nich něco děje. Dvojnásob je to užitečné, kdy už myslíme na volby.

Když chtějí vládní politici mobilizovat voliče, tvrdí jim, že až budeme vybírat nové poslance, půjde o všechno. Tyto volby jsou prý klíčové a rozhodnou o osudu demokracie.

Pokud si myslíte, že Fiala (ODS) je nejhorší premiér na světě, nebo že Babiš (ANO) pomáhá Putinovi, budete mít patrně jasno v tom, koho v premiérském křesle nechcete.

Česko začaly plnit předvolební billboardy. Opozice na nich mluví o nejhorším premiérovi a vládní koalice varuje před návratem chaosu. Jak tvrdá předvolební kampaň nás čeká?

Ani za poklidných časů bychom patrně vlivné členy trousící se ze stran nevnímali jen periferním viděním. Ale jsme blízko voleb, mohou odchody zahýbat i s výsledky.

O volebních výsledcích ze všeho nejvíc rozhodují nálady. Radost, naděje, nespokojenost nebo strach. Zatímco opozici to došlo, vláda si sama nezřídka šlape po štěstí. 

Neuvěřitelných 16 ministrů zdravotnictví dokázal Miloslav Ludvík přežít v křesle ředitele motolské nemocnice. Vlastimil Válek mohl být 17., kdyby nespadla klec.