Lukáš Jelínek

Pro partnery „venku“ je podstatná kontinuita české zahraniční politiky. Chceme-li být bráni vážně, nesmíme se ztrapňovat nebo geopoliticky posouvat na Východ.

Nejde o to, že by Okamura nezvládl Sněmovnu řídit. Zkušený i inteligentní je dost, a když chce, chovat se umí. Stal se ale symbolem konfliktního pojetí politiky.

Nebe a dudy. Lépe asi rozdíl mezi minulým a budoucím vládnutím Andreje Babiše (ANO) popsat nejde. 

Ještě se pětkrát vyspíme a budeme vědět, kdo svoji snahu sestavit příští vládu opře nejen o volební modely, ale o skutečnou vůli občanů. 

Voliči, o které STAN usiluje, jsou nároční a nestálí. Mohou se k politikům otočit zády, aniž by kiksy Starostů poměřovali jejich úspěchy. 

Mnohé z nás po vyslechnutí zprávy o reji ruských dronů nad Polskem polily obavy. Reakce většiny politických stran ale byla, jak napětí zakomponovat do předvolební kampaně.

Konzervativní pohled na svět je vlastní koalici Spolu i ostřejší pravici v podobě SPD či Motoristů. Zaklíná se jím ale i catch-all party ANO a dokonce i Stačilo!

Čím blíž jsme volbám, tím větší záhadou je, kdo a s kým složí vládu. Z volebních modelů, ve kterých má hnutí ANO před koalicí Spolu náskok, to nevyčteme.

Začalo to velkou slávou. Sotva byla korespondenční volba uzákoněna, vyrojily se odhady, jak se do ní statisíce Čechů, Moravanů a Slezanů žijících v cizině nadšeně zapojí. 

Nějaký čas trvalo, než si voliči všimli, že prostřednictvím preferenčních hlasů mohou překopat kandidátní listiny a zásadně ovlivnit, kdo se do Sněmovny dostane, kdo ne.