Lukáš Jelínek: Radikalita narůstá i bez extremistů, jaké jsme znali kdysi

Za prvních šest měsíců bylo evidováno 69 nenávistných trestných činů, meziročně o tři méně. Policie dosud objasnila 26 skutků. Oproti stejnému období roku 2022 však stoupl počet obviněných lidí z nenávistně motivovaných skutků o 15 na 43 stíhaných.

Čtěte také

Rozzlobení Romové. Vládní tým nemusí k uklidnění situace stačit, expertka varuje před radikalizací

Extrémní, krajní či radikální názory už dávno nejsou výsadou úzkého okruhu fanatiků s vyholenou hlavou, to jen my se obtížně zbavujeme schémat, podle kterých jsme o extremismu uvažovali dosud.

Dnes se extremismus vyznačuje zpochybňováním politického a ústavního systému a hledáním alternativ vůči demokratickému právnímu státu. Naučil se též využívat komunikačních nástrojů, jako je internet a na něm fungující sociální sítě.

Významným impulsem byla před osmi lety migrační vlna z jihovýchodu, na níž navázaly řetězové emaily napěchované strašením islámem i manifestace na obranu dosavadního rázu života, na které se tu a tam zatoulali i ústavní činitelé.

Pak přišel covid a strašení občanů očkováním. Slabší vyděšené povahy tehdy začaly ztrácet loajalitu k českému státu a jeho správcům.

Korunu všemu nasadila ruská invaze na Ukrajinu, zpovzdálí jištěná moskevskou propagandou. Putinovi fanoušci, nezřídka z řad panslavistů, začali opakovat teze o ohrožení Ruska Západem.

Potom se přidali jedinci z principu odmítající válčení, lidé vystrašení růstem cen zboží od energií po potraviny, ale též občané obtížně vstřebávající přijímání ukrajinských uprchlíků. Koneckonců i dnes na pozadí sporů mezi Romy a Ukrajinci vidíme, že extrémní a radikální uvažování není cizí žádnému etniku.

Odpovědnost v časech krize

Hned v úvodu ministerské zprávy stojí, že „v první polovině roku tradiční extremistickou a xenofobně populistickou scénu zcela zastínilo tzv. antisystémové hnutí. (…) Příznivci tohoto hnutí nejsou mladí lidé, ale osoby starší 40 let. Lze tak hovořit o revoltě osob středního či vyššího věku, které cítí existenční obavy a zažívají pocit odcizení.“

Čtěte také

Rajchl je všude tam, kde může získat peníze, moc a vliv. Teď našel svůj prostor, míní odborník na extremismus

První větu již v rozhovoru pro iROZHLAS.cz rozporoval přední odborník na extremismus Jan Charvát z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK. Úředníci podle něj pracují s terminologií popisují stav věcí před deseti lety.

Ve skutečnosti se ale extremismus ze staré školy s antisystémovým hnutím prolnul. Prim dávno nehrají Dělnická strana sociální spravedlnosti nebo Národní demokracie. Klasická krajní pravice ustoupila zdánlivě mírnějším a volněji strukturovaným hnutím, na nichž ochotně participují i osoby hlásící se ke krajní levici, například Komunistické straně Čech a Moravy.

Radikálové se nezdráhají opustit anonymitu sociálních sítí, shromažďovat se na ulicích, sápat se po ukrajinských vlajkách či zpochybňovat legitimitu státu a politické reprezentace. Možná nejsou tak nebezpeční pro druhé, ale určitě pro systém a jeho struktury.

Na to se váží dvě rizika, s nimiž by měli počítat politici. Ti vládní nechť každé své rozhodnutí doprovodí odhadem sociálních dopadů. Čím víc bude populace chudnout, tím víc hrozí její radikalizace.

Lukáš Jelínek|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Opozice by si zase měla dát pozor na legitimizování extrémních idejí, postojů a plánů, které jsou s to nás přivést z šedé současnosti do ještě temnější budoucnosti. Není prostě moudré, když se šéf druhé největší odborové centrály účastí verbálně drsných protestů radikální pravice nebo když je lídr opozice celý žhavý do rozehrávání kulturních válek.

Všechno rozorat a kázat jednoduchá řešení složitých problémů dokáže každý. Pečovat o demokracii v časech krizí je mnohem těžší. Ale také potřebnější.

Autor je politický analytik