To mám na doma

Moje nejkrásnější oblečení „na doma“ jsem nosila začátkem sedmdesátých let.

Bydlela jsem tehdy v bytě po babičce, který měl jednu místnost a předsíň. Přijímala jsem v něm bohémské návštěvy v dlouhých originálních modelech, které jsem si sama vyrobila a připadala si v nich jako princezna!

Bydlela jsem v přízemí na dvorku, a když na mě bohémská návštěva zazvonila, vyšla jsem z bytu krokem bohémské princezny, když jsem procházela kolem kanálu, radši jsem dlouhou sukni lehce nadzvedla, protože se u kanálu občas myli v kaluži potkani, pak jsem se vznášela dlouhou tmavou chodbou k venkovním dveřím na ulici, a když jsem návštěvě otevřela, bohémská princezna zmizela, protože návštěvy – většinou to byli pánové – se na mě koukali tak, že se ze mě stala bohémská královna, a vůbec jsem se nedivila, když jsem šla vzápětí před nimi zpátky přes chodbu a kolem kanálu do mého bytu, že šli za mnou většinou beze slova, protože moje šaty „na doma“ jim vyrazily dech.

Když jsem se vdala a narodily se mi děti, nebyl už čas, abych si „na doma“ šila originální modely, a tak jsem se začala doma navlékat do čehokoli, co bylo pohodlné a jakžtakž vypadalo, abych se v tom mohla ukázat i před paní pošťačkou.

S nástupem sekáčů začátkem devadesátých let, pro mě nastaly doslova žně, které trvají stále. Když si koupím v sekáči něco „na ven“, a doma zjistím, že „na ven“ to opravdu, ale opravdu není, vezmu si to „na doma“, takže mám už třicet let své „na doma“ jasné.

Muži to mají daleko horší. Mít něco „na doma“, považují za degradující, zženštilé, a proto chodí doma většinou v teplácích, ve slipech nebo v trenýrkách a v tričku.

Milí posluchači, nechci vám radit, ale věřte mi, že my, ženy, přesně víme, v čem bychom vás chtěly doma vidět! My bychom si vás „na doma“ oblékly tak, že byste se z toho ani nechtěli svléct, jak dobře by vám v tom bylo! A hlavně by vám to slušelo! Ale z nepochopitelných důvodů s vámi prostě nehneme!

Když jsme měli nedávno v Činoherním klubu generální zkoušku a museli jsme čekat, až se na jevišti vyřeší technický problém. Seděli jsme kolem baru a povídali si, a já se svých kolegů zeptala, v čem chodí doma rádi nebo jestli mají něco „na doma“.

A vzápětí jsem zjistila, že se doma dá chodit ještě úplně jinak! Žádný model ze sekáče, který měl být původně „na ven“! Žádné tepláky, slipy nebo trenýrky a triko! Žádné pohodlné oblečky, které by se líbily nám, ženám, a ve kterých by se naši muži cítili jako v ráji. Kdepak!

Mezi mými kolegy seděl i Vojta Kotek, který na moji otázku odpověděl okamžitě.

„Doma pro mě znamená nahotu. Chodím doma nahý. Nahota doma, to je bezpečí.“

Řeknu vám, to tedy byla hodně příjemná představa!

A tak mě napadlo, moje milé posluchačky, co bychom mohly říct našim mužům, až se zase budou doma před námi producírovat ve svých oblíbených teplácích, slipech, trenýrkách a ve vytahaném triku!

Mohly bychom jim říct, zlato, a co kdybys doma chodil nahý, jako Vojta Kotek?