Moderní předělávka ikonické strategie Pharaoh: New Era dává na odiv, v čem je její originál lepší

Návraty herních ikon by teoreticky měly těšit každého – nostalgici si mohou připomenout, proč si onu hru tolik zamilovali, zároveň jsou mnohdy přístupnější i pro nováčky, pro jejich tvůrce zase představují snadný způsob, jak vydělat spoustu peněz za málo práce. Vyskytnou se ale i případy, kdy i minimum inovace škodí. K těm se podle Jardy se připojil i únorový remake Pharaoh: A New Era.

Výhrady má prakticky ke všem změnám, kdy dle něj studio Triskell Interactive zvládlo rozbít i to, co před 24 lety bezvadně fungovalo. Ať už je to systém rušivých notifikací, které je potřeba po jedné zavírat, dětštější grafická stylizace či nové aranžmá soundtracku, který zkrátka nezní tak dobře jako originál. Ačkoliv je moderní Pharaoh jinak v mnohém předělávkou jedna ku jedné, většinu věcí dělá zkrátka hůř a nedává hráčům a hráčkám důvody, proč raději nesáhnout po léty osvědčené původní verzi.

A není to zdaleka poprvé, co se inovovaná hra nezvládla vyrovnat své předloze. Lukáš k nedomrlým předělávkám řadí například loňskou Blade Runner: Enhanced Edition, jejíž jediná kladná vlastnost podle něj tkví v tom, že vůbec zvládla herní svět upozornit na fakt, že nějaká adventura na motivy filmu Ridleyho Scotta vůbec existuje.

Které remastery a remaky naopak svému originálu dělají dobré jméno? Proč špína a stáří někdy nejsou tak docela na škodu? Poslechněte si celý díl Questu o špatných i dobrých herních předělávkách.