„Momenty, kdy má člověk opravdu strach.“ Martin Dorazín se vydal k frontě na východě Ukrajiny s autem plným chleba
V oblasti nejintenzivnějších bojů na východě Ukrajiny stále zůstává značný počet civilistů, kteří nemohou nebo nechtějí odejít do bezpečí. Další Ukrajinci se jim snaží pomáhat, seč jim síly stačí. Zvláštní zpravodaj Martin Dorazín se k nim připojil a vydal se směrem k frontové linii.
Za zvuků sirény a upozornění v rádiu vyrážím z Dnipra do Doněcké oblasti, kde na mě čeká Oleg Kačenko, a pojedeme směrem na frontovou linii. Budeme tam rozvážet chléb.
Není to nic moc příjemného, zvláště když vím, že musím přejet přes dlouhý most přes řeku Dněpr, postavený v roce 1987, a jak víme, tak jeden z mostů se stal tady v Dnipru cílem ruské rakety. Naštěstí ho nezničila, takže doufám, že ani sem nic nepřiletí.
To jsou momenty, kdy má člověk opravdu strach.
Investice zastavila válka
Odjezd za zvuků sirén dopadl naštěstí dobře. Navigace v telefonu poměrně funguje. Podle cedulí se orientovat nedá. Názvy jako Doněck, Charkov, Simferopol se sice dají tušit, ale jsou zamalované.
Na pumpě se setkáváme s Olegem Kačenkem a jeho rodinou. Vezou z Dnipra humanitární pomoc, kterou budou rozvážet potřebným, ale i vojákům na první a nulté linii.
Překračujeme administrativní hranici Doněcké oblasti. Silnice jsou tady v ideálním stavu, nikde žádná díra. Je vidět, že ukrajinská vláda před válkou hodně investovala právě do nejvýchodnější části země. Stavby silnic a dálnic válka bohužel zastavila, peníze jsou teď potřebné někde úplně jinde.
Auto plné chleba
Na obdělaných polích kolem silnic pracují zdejší zemědělci. Vidíme rolníky v zahradách, na polích, sadech, takže to vlastně ani nepřipomíná válečný stav. To je ale jen mylné zdání. Několik kilometrů před námi už se objevuje první halda. Jsme v Donbasu, v oblasti, která je velmi nebezpečná.
U cesty rolníci prodávají výpěstky, v současné době jsou to hlavně kbelíky brambor, ale také med, slanina a ryby. Za vesnicí už vykukuje první těžní věž. Jsme v hornickém kraji.
Do cíle v jednom z městeček v Doněcké oblasti dorážíme v pořádku. A už slyšíme zbraň, která je v ruských rukách nejsilnější – mediální propaganda. Už je slyšet rádio ze separatistických území.
Oleg říká, že teď budeme odpočívat a chystat se na ráno. Vyrážíme brzy, opět za úsvitu. Ještě je potřeba naložit náhradní rezervní kola, protože při poslední jízdě utrpěla. Dále také kompresor, léky, vojenské lékárničky a kromě toho je auto plné bochníků chleba.
Související
-
Zpravodaj Dorazín: Rusové chtějí třetinu Ukrajiny vyhnat, třetinu vyhladit a třetinu převychovat
Zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín se na pár dní vrátil z Ukrajiny. Co z toho, co tam viděl, ho nejvíc zasáhlo? A proč si myslí, že brutalita Rusů nejsou jen excesy?
-
Ve válce se musí s informacemi zacházet opatrně, mohou zřetězit konflikt, varuje reportér Dorazín
Martin Dorazín nedávno získal cenu Hanzelky a Zikmunda za reportáže z válečné zóny v Náhorním Karabachu. Co ve válečných konfliktech prožil? A může novinář nosit zbraň?
-
„Nejradši bych odjela bojovat.“ Američtí Ukrajinci prožívají frustraci z bezmoci i z politiků
Jak ukrajinská komunita v Americe válku ve staré vlasti prožívá a co si myslí o budoucnosti amerických bezpečnostních záruk, zjišťoval americký zpravodaj Jan Kaliba.
