Moskva je teď úplně jiné město. Neměnná je tu jen vysoká obloha, říká malíř Viktor Pivovarov. Jeho Moskevská gotika zdobí Veletržní palác
Už jako student prvního ročníku střední umělecké školy chodil každý den do Puškinova muzea, kde s očima na vrch hlavy studoval práce starých mistrů. Jejich odkaz je pro něj dodnes velkým tématem – stejně jako filozofie nebo dada humor napojený na Daniila Charmse. Malíř Viktor Pivovarov má aktuálně velkou výstavu v Národní galerii. O svých inspiracích mluvil s Hanou Slívovou.
Stůl, plecháček, list papíru, tužka a muž, který si na stole hoví horní polovinou těla. Fotografie v nadživotní velikosti, která uvádí retrospektivní výstavu Moskevská gotika malíře Viktora Pivovarova v pražském Veletržním paláci, prý nevystihuje objekt fotky, ale určitý stav. Stav, kdy Pivovarov začíná slyšet zvuky a zapisovat je, stav, kdy k němu přichází múzy, stav, kdy se snaží poslouchat intuici. „Neřekl bych, že jsem intuitivní člověk, ale co se tvorby týče, racionální momenty se snažím potlačit,“ říká. Když dostane nápad, konat začne celá řada podvědomých aspektů: kulturní paměť, znalosti umění, ale třeba i počasí, město, ve kterém se nachází jeho ateliér, anebo nálada.
Nakresli vzpomínku a přijdeš o ni
V obrazech Viktora Pivovarova se potkává vysoké a nízké, groteska a odkazy na práce starých mistrů, barva i minimalismus, filozofie a erotika, chudá Moskva a útulný domov, surrealismus a ruská avantgarda. Výhled z domu, kde s maminkou po válce bydlel, se na výstavě opakuje – ostatně v Praze usídlený Pivovarov se do rodné Moskvy rád vrací. „I když dnes už je to úplně jiné město. Neměnná je tu jen jedna věc – obloha. Je úplně jiná než pražská, mnohem vyšší,“ usmívá se.
I v jednom z cyklů vystavených ve Veletržním paláci reflektuje město svého dětství, a to v sérii Deník výrostka. Po příchodu do Československa na začátku 80. let se v něm vyrovnával s tvůrčí krizí, způsobenou neznalostí jazyka a pocitem vykořeněnosti.
„Je to trochu smutný fenomén. Když člověk zveřejní hluboké, intimní vzpomínky, jako by je tím momentem ztratil. Je osvobozen anebo naopak poškozen. Téma dětství už je ale za mnou, období Deníku výrostka mi pomohlo najít půdu pod nohama v nové vlasti.“
Viktor Pivovarov ve Vizitce detailně mluvil také o svém vztahu k textům Daniila Charmse, Igora Cholina, o důležitosti snahy o interpretaci jeho obrazů anebo o tom, čím ve své tvorbě nahrazoval v momentech nouze jazyk.
Související
-
Viktor Pivovarov: V umění starých mistrů je spousta otázek, které jsou věčné
Čelní představitel tzv. moskevské konceptuální školy Viktor Pivovarov se na začátku své umělecké kariéry živil jako ilustrátor dětských knih.
-
Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo, říká ruský výtvarník Pivovarov
Ruský výtvarník Viktor Pivovarov odešel z rodné Moskvy do tehdejšího Československa za životní láskou. V Praze žije od roku 1982, jako český umělec se ale necítí.
-
Nezažili jsme hrůzy gulagu, ale hrůzy obyčejného života....
Viktor Pivovarov patří k předním představitelům tzv. moskevského konceptualismu, ruského uměleckého hnutí 60. a 70. let. Od roku 1982 žije v Praze (oženil se s hist...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
