Muži častěji končí na gauči, ženy jsou aktivnější a přechod z práce do důchodu zvládají lépe, říká koučka

Starší zaměstnanec je zkušený, věrný, spolehlivý a díky odrostlým dětem často i časově flexibilní. Zároveň mu ale pochopitelně ubývají síly.

V zemích Beneluxu, kde Jana Streichsbierová pracovala, je běžné lidem snižovat několik let před důchodem pracovní úvazek, ale neubírat jim peníze. Také je zapojit do zaškolování mladších a motivovat k tomu, aby se na svůj seniorský věk aktivně připravovali.

Jana Streichsbierová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Jedna věc je, že se připravujeme na poslední roky v práci, a druhá osobní hledisko. Z něho bychom si každý měli hlavně zmapovat, jestli kolem sebe máme dobrou síť lidí. Pokud jsme se celý život nevěnovali své rodině a zejména jsme pracovali, to se často stává vrcholovým manažerům, pak vstoupíme do důchodu a teď tady pro rodinu jsme, ale ona už tu třeba není pro nás. Takže je třeba pěstovat vztahy, přátelství, partnerství, rodinné vazby. Ony totiž nejsou samozřejmé,“ upozorňuje Jana Streichsbierová.

Pokud nám chybí parťák pro život nebo pro nějaké činnosti, doporučuje ho koučka aktivně hledat. „Já vím, ono se to snadno řekne. Už nám není pět a nejsme na písku. Když je nám přes padesát, je těžké někam přijít a říct: Ahoj, já jsem Jana a chci si s vámi hrát. Proto je fajn mapovat různé kluby, spolky. Ženy to obecně zvládají líp, mají větší tendence se scházet a něco pro sebe aktivně dělat. Mužům se častěji stává, že se ztrácejí ze společnosti a končí na gauči,“ říká.

Řada mužů starších 55 let ale aktivní je, byť třeba v osamění. Jana Streichsbierová proto radí vystoupit ze své bubliny a například nesportovat jenom sami pro sebe, ale začít třeba trénovat děti.

Čtěte také

Chcete vědět, kolik peněz budete dostávat v penzi? Dobrým ukazatelem může být už teď důchodová kalkulačka

„Stačí základní trenérské zkoušky, spousta klubů by za to byla šťastná. Jenom je třeba chtít, vylézt ze své komfortní zóny, jít za cizími lidmi, poptat se, pídit se po tom a adaptovat se na novou situaci. To nám dělá problém všem už od nižšího věku, ale čím starší jsme, tím hůř zvládáme jakékoli změny,“ popisuje.

Jak tedy překonat sám sebe a jít do neznámé party lidí ve chvíli, kdy už jsme trošku pohodlní a máme rádi své pořádky? „Já bych hlavně varovala před tou komfortní zónou, protože ona se s věkem stále zužuje a zužuje. Je dobré dávat si překážky a neustále se s nimi konfrontovat,“ odpovídá Jana Streichsbierová.

Doporučuje překračovat překážky a neustávat v tom. „Jinak už pro nás bude za chvíli těžké i jen odjet na víkend na chatu, jelikož to se musíme sbalit a nasednout do auta. A to nemusí být v naší komfortní zóně. Takže na to pozor. Děje se to nám všem, v tom se nelišíme, ale je dobré o tom vědět a vědomě s tím zacházet. Občas na sebe zkrátka ušít nějaký bič,“ usmívá se.

Celý rozhovor o tom, jak aktivně plánovat penzi, na co všechno myslet a jak si nezapomenout plnit sny, s koučkou Janou Streichsbierovou si poslechněte online.