Na předměstí Paříže domy nehoří. Ale jestli nechcete dostat nakládačku, musíte tu mít známé
Pařížská předměstí jsou pro některé Francouze tajemnými místy, kam by se dobrovolně nevypravili. Mluví o nich spíš s despektem a ti odvážnější tvrdí, že už to není Francie. Zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd se na dvě taková předměstí jižně od francouzské metropole vypravil. S místními spíš žertoval, ale přiznává, že jistá skrytá hrozba je všudypřítomná.
„Nedvěd! Také Kollera známe, ale Nedvěd byl nejlepší a hrál za Juventus,“ reaguje černovlasý Adnal, když mu řeknu svůj původ. Fotbal opravdu sjednocuje. Adnal je kamarád Saimy, která mě provází po Évry, pařížském předměstí, jehož některé části jsou mírně řečeno problematické.
Adnal z toho těžko hlavu nemá a vypráví mi o fotbale, o svém životě a také o tom, jak to na předměstí chodí: „Chvíli pracuji a pak zase nepracuji. Jako když jsem chodil do školy. Jednou jsem tam přišel a pak ne.“ Brzy však stáčí řeč na fotbal. „Pamatuji si, jak jsme vás porazili 3:2,“ usmívá se.
Místní poznají, že sem nepatříte
Pokud se chcete dostat na předměstí a nedostat nakládačku, musíte mít známé, protože ať děláte, co děláte, v těch místech si připadáte jako na vesnické zábavě v obleku. Místní okamžitě poznají, že sem nepatříte. Stejně jako když my okamžitě pojmeme nedůvěru k někomu z předměstí.
Čtěte také
„Jsem Maročanka, muslimka. Vím, jak se na nás lidé dívají. Stačí říct, že jsem z předměstí nebo přímo z Évry a už se všichni diví,“ přibližuje Saima. „Mně to tak nepřijde. Vyrůstala jsem tu, žiji tu celý život. Několik kamarádů bylo ve vězení,“ dodává.
Stojíme před nádražím v Grigny. Před několika lety se asi 20 nebo 25 mladíků rozhodlo, že okradou všechny cestující. Bylo to přesně tady. V sobotu večer přijel vlak a pět z nich nastoupilo do každého vagónu. Všechny cestující okradli. „Proč? Možná potřebovali peníze, ale spíš se nudili,“ říká k tomu Saima.
Vyhořelé domy a tuny odpadků? Ne
To už potkáváme jejího kamaráda Laurenta. Jsme na sídlišti s desítkou třináctipatrových paneláků. „Nešokuje mě to. Bydlím tu celý život. Některé paneláky jsou hrozné, ale zvyknul jsem si. I když je pravda, že tu najdete místa, kde policisty přes celý den nepotkáte,“ přibližuje.
Čtěte také
Není to tady jako v Harlemu nebo Bronxu, žádné vyhořelé domy nebo tuny odpadků na ulicích. Jsou tu sociální domy, ale nevypadají zanedbaně. Proto vás překvapí, že právě z takových míst odcházejí mladí lidé a v Sýrii a Iráku se připojují k džihádistům.
„Jsem Kurd z Turecka, můj kamarád je z Maroka, další z Konga. Támhle ti dva jsou z Alžírska. A Francouzi? Ale jo, možná byste jich tu pár našli,“ uvažuje Laurent.
Nechvalně proslulá čtvrt a kalašnikov
Zas taková idylka to není. Když jsem připravoval cestu na předměstí, poprosil jsem svou kamarádku Adélu, která tu studuje, jestli by se mohla trochu poptat, jestli někdo nebydlí v nechvalně proslulém Aulnay-sous-Bois.
Adéla se tam nakonec málem sama vypravila. Přes Facebook si dohodla schůzku s klukem, který jí dokonce poslal fotku v dresu AC Milán. Nakonec si to rozmyslela. Večer před schůzkou jí totiž poslal ještě jednu fotku. Byl na ní mladík s kalašnikovem.
Související
-
V malé pekárně na předměstí Paříže se pečou ty nejkřupavější francouzské bagety
Pro přípravu francouzské bagety je zásadní postup, který se musí dodržovat. Jen tak si ji pořádně vychutnáte. Mnozí pekaři ji považují za francouzské národní dědictví.
-
Speciál Radiožurnálu: Řím vypadá jako město duchů, Čína se naopak zvolna vrací k normálnímu životu
Včera vyhlášené uzavření obchodů, restaurací i firem omezilo život v Itálii na nezbytné minimum. Hrozí taková opatření i v Česku? A jaká je situace jinde ve světě?
