Na Titanicu byl nejprestižnější poštovní úřad na světě, popisuje expert. Získal z něj exkluzivní artefakt

Poprvé jsem se o vás dočetla v lednu tohoto roku díky tomuto malému kusu papíru s neuvěřitelnou hodnotou. Že někdo sbírá známky, je v pořádku. Ale pochopila jsem, že stejně se sbírají i takovéto cenné poštovní a jiné listiny.

Ano, do filatelie patří jak známky, tak jakékoli artefakty poštovního provozu z dějin světového poštovnictví. Takže i takzvané celistvosti, kde jsou známky nalepené, nebo kde jsou poštovní razítka. Filatelistů je na světě sedmdesát milionů, z toho mnoho set tisíc sbírá například dějiny námořní přepravy. Takže různé poštovní artefakty s razítky například lodí. Z nejslavnější lodi v dějinách se zachovalo jenom třicet takových malých průvodek s razítkem Titanic.

Titanic byla poštovní loď. Jak je možné, že tahle malá poštovní průvodka potopení přežila a že ten papír je v takové skvělé kvalitě a razítko na něm není rozmočené?

Byla to šťastná náhoda, respektive nešťastná pro pana poštovního úředníka, který tu průvodku opatřil razítky na palubě Titanicu po vyplutí. Nešťastná pro něj, protože zemřel při té katastrofě. Při evakuaci si z nějakého důvodu vzal třicet těch průvodek s razítky Titanicu ze svého stolu.

Poštovních lístků zachráněných z Titanicu existuje 30. Jeden z nich vlastní David Kopřiva.|foto:Agáta Faltová, Český rozhlas

Titanic přepravoval až 6 milionů dopisů. Dopisy tam bylo potřeba třídit a připravovat na další rozesílání do amerického poštovního systému. Proto vznikaly průvodky, pomocí nichž se to třídilo. To byla elita. Nejprestižnější poštovní úřad na světě tehdy byl na první plavbě takovéto lodi. Takže tam byli nejlepší profesionálové.

Pan Woody, který zemřel v den svých narozenin, vzal ze stolu průvodky. Zřejmě chtěl dobře uchovat stopu své práce, údajně si vyndal jeden z korků v plovací vestě a dal si do té kapsy balíček těchto průvodek. Tři dny po potopení ho vylovila loď, která pátrala po trosečnících. Našli ho, cituji: „jak pluje v plovací vestě jeho tělo nad hladinou“. Je to takový moment této katastrofy pro mě tragický a citový, že byla krásná noc a další noci byly krásné, oceán byl jako zrcadlo, nebyly žádné vlny, nic se nehnulo, jen ledovce sem tam a v naprostém tichu tam plavala těla 1500 obětí...

A na to, Davide, myslíte, když se díváte na tu svoji poštovní průvodku?

Je mi ho hrozně líto, musel to být skvělý člověk. Na americkém břehu na něj čekala novomanželka, se kterou byl teprve 6 měsíců, která se už nikdy nevdala, přežila ho o 50 let. Tyto věci s jeho dalšími osobními věcmi obdržela, ponechala si je jako památku. Po její smrti se to dostalo na sběratelský trh.

Kdyby se všichni dozvěděli, kdo má v Česku modrého mauricia, obdivovalo by to 70 milionů lidí

David Kopřiva nenápadně dokáže sehnat i modrého mauricia. Dokonce i několik zajistil známému českému sběrateli. Pořád o tom přemýšlím a říkám si: dobře, někdo shání miniaturní kus papíru, který má hodnotu milionu, desítek milionů i vyšších řádů. Ale proč to potom má v sejfu? Nebo když ti lidé mají takovéto věci, nechají si otevřít sejf, kochají se a pak zase odchází? Nebo je to jen investice?

Je to obojí. Je tam investiční racionalita a je tam ta radost z vlastnictví, sběratelství. Takže se otevírá sejf a zase se zavírá, někdy se to výjimečně zapůjčí na výstavu. Ale nejzákladnější je pocit vlastní specifické identity, kterou získáváte vlastněním té legendy...

...vy odvíjíte svoji identitu...

Čtěte také

Největší československá raritní známka se objevila náhodou. Majiteli přilepšila k důchodu, vypráví filatelista

Ti sběratelé a majitelé těch top položek z filatelistického světa, nesou velké příběhy s sebou. Nesou svoji genealogii vlastníků největších legend z dějin filatelie. Vy si to koupíte a navážete svým vlastnictvím na ten příběh, stáváte se jeho součástí. Vlastníte to celé a to vám dodává význam, komunita to ví, vy jste ten, kdo to má, je to identifikující. Takhle je to ve všech případech elitních známek.

Vy to tak taky máte?

Částečně jo. Jsem rád, že mám ve sbírce pár elitních kusů, často je velké úsilí to získat a mám s tím spojených mnoho zážitků. A nabývá to na významu. Kdyby se všichni dozvěděli, kdo má v Česku modrého mauricia, tak by to obdivovalo 70 milionů lidí. Spoluvytváří to vaši identitu, to, jak sama sobě rozumíte skrze vlastnictví těch exkluzivních věcí.

Co považuje David Kopřiva za vrchol své kariéry? V čem Češi jako filatelisté vítězí? Po čem teď pátrá? A jakou hodnotu má poštovní průvodka z Titanicu? Poslechněte si celý rozhovor.