Naše budoucnost záleží na nás, říkala Petruška Šustrová

24. listopad 2023

Byla svéráznou a netuctovou osobností, řekl o Petrušce Šustrové biskup Václav Malý a dodal, že se vším, co dělala, byl vždy spojen zájem o to, co se děje okolo; zájem, který přecházel v činy a jasné postoje. V roce 1968 jí bylo jedenadvacet let, a coby studentka češtiny a dějepisu měla život před sebou. Jenže přišlo složitých dvacet let. Nejen tohle období Petrušky Šustrové připomene pořad Archiv Plus.

Rodačka z Prahy (1947) začala v roce 1966 studovat češtinu a dějepis na filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy, o tři roky později ale byla uvězněna za podvracení republiky a dva roky strávila ve vězení za opoziční aktivity v levicovém Hnutí revoluční mládeže, jehož členy byli také Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal či Petr Uhl.

Čtěte také

Hned koncem roku 1976 se stala signatářkou Charty 77. V roce 1979 se stala členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a v roce 1985 jednou ze tří mluvčích Charty 77. Kvůli své činnosti mohla pracovat pouze na poště a jako uklízečka, od roku 1982 nemohla sehnat žádné zaměstnání.

Po listopadu 1989 začala pracovat v Nezávislém tiskovém středisku a poté v týdeníku Respekt, který z něj vznikl. Od května 1990 do ledna 1992 byla poradkyní náměstka federálního ministra vnitra a nakonec náměstkyní federálního ministra vnitra České a Slovenské republiky.

Podílela se na prověrkách pracovníků ministerstva, rozvědky a justice a spolupracovala na přípravě lustračního zákona. Po odchodu ze státní správy na konci ledna 1992 se stala novinářkou a překladatelkou z angličtiny, ruštiny a polštiny.

Odpovědný občanský postoj

Spolupracovala s Českým rozhlasem, je autorkou nebo spoluautorkou stovek pořadů, v mnoha dalších vystupovala jako komentátorka aktuálního dění. Coby mezinárodní pozorovatelka se zúčastnila několika voleb v zemích s ohroženou demokracií a byla také scenáristkou dokumentárních filmů pro Českou televizi, které pojednávaly o Gruzii, Rumunsku nebo o problematice krymských Tatarů.

Čtěte také

V říjnu 2008 byla zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, od února 2013 byla její předsedkyní. V říjnu 2013 skončil její mandát. Za rok 2009 získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Psala pro Lidové noviny. Byla vdaná, měla tři syny a dvě dcery. Zemřela v květnu 2023.

Pořad Archiv Plus připomene především polistopadovou rozhlasovou publicistiku, ze které Šustrová vychází jako skvělá novinářka, pohotová komentátorka a především žena, vyzývající neustále k odpovědnému občanskému postoji.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související