David Hertl
Dramaturg řad Archiv Plus, Ex Libris, Portréty, Příběhy 20.století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem tvůrčí skupiny publicistiky a dokumentu Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus a Historie Plus. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Jiří Frejka. Muž, který dal Osvobozenému divadlo jméno
Divadelní režisér Jiří Frejka patřil v roce 1925 k zakladatelům avantgardního Osvobozeného divadla, divadla Dada a nakonec roku 1929 i Moderního studia.
-
Na čtvrtého tajemníka Jana Masaryka se zapomnělo. Teď známe i jeho hlas
Zatímco jména tří tajemníků Jana Masaryka jsou známá, Mikuláš Mára pozornosti badatelů unikal. Tajemnické povinnosti vykonával pouze v době, kdy Masaryk pobýval v USA.
-
Ngo Dinh Diem, vietnamský prezident, který vládl téměř proti všem
Jihovietnamský prezident Ngo Dinh Diem mohl uchránit část země před komunismem. Nepodařilo se mu to ani s masivní podporou USA. Počínal si jako diktátor a byl neoblíbený.
-
Naše budoucnost záleží na nás, říkala Petruška Šustrová
Byla svéráznou a netuctovou osobností, řekl o Petrušce Šustrové biskup Václav Malý a dodal, že se vším, co dělala, byl vždy spojen zájem o to, co se děje okolo.
-
Josef Chvalovský. Na odchod do exilu měl dvě hodiny
Zažít by to chtěl asi málokdo: hrdina prvního a druhého odboje Josef Chvalovský musel v roce 1949 utéct z Československa. Na sbalení měl všeho všudy dvě hodiny.
-
Kdo to vzdal, ten je poraženej. Jak jsme si představovali budoucnost v listopadu 1989?
Chtěli jsme svobodně mluvit a cestovat. Starosti ani radosti dneška jsme si neuměli představit: mobilní telefony, sociální sítě a obavy z toho, co přijde.
-
Vojtěch Jasný natočil prorežimní agitky i legendární Všechny dobré rodáky
Filmy režiséra Vojtěcha Jasného mají silný morální rozměr a výjimečnou vizualitu, důležitou roli v nich hrají barvy. Život Jasného byl dramatický.
-
Vrah Trockého dostal oficiálně titul hrdiny Sovětského svazu
Ruský politik Lev Trockij zemřel v srpnu 1940, a to v nuceném exilu v Mexiku. V roce 1917 byl druhým mužem revoluce.
-
Jaromír Nečas, pěšák Mnichova a tragická oběť loajality
V polovině září 1938 poslal prezident Edvard Beneš tajně do Francie ministra Jaromíra Nečase, aby Francouzům tlumočil ochotu české strany odstoupit Německu část pohraničí.
-
Unikátní desítky hodin nahrávek poválečného soudního procesu s K. H. Frankem
Na jaře 1946 stál před soudem K. H. Frank. Při obšírném projednávání jeho činnosti ve válečných letech vypovídali studenti, kteří přežili nacistické řádění na podzim 1939.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »