David Hertl
Dramaturg řad Archiv Plus, Ex Libris, Portréty, Příběhy 20.století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem tvůrčí skupiny publicistiky a dokumentu Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus a Historie Plus. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Feministka a naše první politička se jmenovala Viková-Kunětická
První zvolená politička Božena Viková-Kunětická. Spisovatelka uspěla v doplňovacích volbách za obvod Mladá Boleslav - Nymburk.
-
Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách
Seriálový major Zeman by nikdy nebyl majorem Zemanem, kdyby nebylo klíčových dílů tohoto seriálu jako Vrah se skrývá v poli, Bílé linky, Klauni nebo Studna.
-
Léto 1993. Před třiceti lety zdražila Škoda Favorit a v Rusku došly peníze
Léto roku 1993 bylo prvním létem samostatné ČR. Zatímco rozhlasovému zpravodajství ze světa dominovaly informace o válce v Jugoslávii, zprávy z domova byly pestřejší.
-
Zdeněk Liška. Autor hudby pro majora Zemana, který byl „tak talentovaný, že i soudruzi sklapli“
V letech největších úspěchů dokázal napsat hudbu k sedmi až osmi celovečerním filmům ročně. Neuvěřitelné tempo, invence, neuvěřitelné a absolutní odevzdání se úkolu.
-
Pinochetova vláda byla provázena řadou krutostí a dodnes rozděluje chilskou společnost
Vojenský puč, který 11. září 1973 svrhl levicovou vládu chilského prezidenta Salvadora Allendeho, natrvalo ovlivnil dějiny této jihoamerické země.
-
Jiří Sequens podporoval komunistickou stranu nejen seriálem o majoru Zemanovi
Málokterý seriál rozpoutal po listopadu 1989 tak vášnivé diskuse jako 30 případů majora Zemana. Dílo režiséra Jiřího Sequense slouží jako názorná ukázka propagandy.
-
Jozef Tiso žádal jeden národ, jednu stranu a jednoho vůdce
Jaký mluvil k rozhlasovým posluchačům slovenský prezident Josef Tiso? V roce 1947 byl v Bratislavě popraven za činy, kterých se dopustil během války.
-
Olga Barényi. Zapomenutá spisovatelka s dvojí identitou
Pražské povstání má dodnes klíčové místo v českém výkladu konce války. Jenže existuje i odlišný způsob, jak může být vnímáno.
-
Kdybychom to nevzali my, nastoupili by horší, hájil se protektorátní premiér Richard Bienert
V únoru 1949 zemřel Richard Bienert, poslední premiér Protektorátu Čechy a Morava. Jak je možné, že člověk spolupracující s prvním odbojem skončil jako loutka nacistů?
-
Stál před Mengelem, lhal o věku i zaměstnání, později se Pavel Kohn stal novinářem
„Když jsem vystoupil 20. května 1945 na Václavském náměstí z autobusu Červeného kříže, který vezl domů osvobozené vězně z Buchenwaldu, neměl jsem kam jít.“
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »