David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Mohl být básníkem, stal se světově ceněným expertem na obchod a cla. Příběh exulanta Jana Tumlíře
Z Jana Tumlíře mohl být skvělý básník s klidným místem v redakci mnichovské Svobodné Evropy. Jenže raději se vydal do USA studovat ekonomii.
-
Odvaha a schopnost třikrát „vykroutit se“ gestapu. Štůla chránil odbojáře, vyznamenala ho Francie
Ví se o tom, že minimálně dvakrát překročil Pyreneje a převedl do Španělska lidi, kterým ve Francii hrozilo zatčení – skutečný rozsah jeho odbojové činnosti není ale známý.
-
Potřebujeme bystré hlavy! Škodovka je v Plzni už od roku 1859
Letos 12. června tomu bylo už 165 let, co v Plzni vznikla pozdější slavná firma Škoda. Jeden ze symbolů českého strojírenství.
-
Ivan Málek byl mikrobiologem, a to od stalinismu po disent
Je neuvěřitelné, kolik významných osobností české politiky, vědy nebo kultury nacházíme na přelomu 40. a 50. let jako přesvědčené stalinisty.
-
„Co já se nadělal blbostí.“ Josef Kemr hrál v budovatelských filmech, ale také se zastával Havla
„Pohár pýchy, hluchoty, tvrdohlavosti, násilí a lží pomalu přetéká,“ stálo v hercově osobní výzvě, se kterou v prvních dnech po listopadu 1989 objížděl továrny.
-
Volba prezidenta Václava Havla aneb Na slzy není čas
Poslední dekáda roku 1989: Je 21. prosince a do prezidentské volby chybí ještě osm dní. Jak se zachová komunistický parlament? Či spíše onen formální pseudoorgán?
-
Pro okolí „sekta“ – pro ty uvnitř něco, co dává jejich životu smysl
Jak může člověk podlehnout charismatickému vůdci? Co se odehrává uvnitř nových náboženských společností? A proč kvůli manipulaci mohou umírat nejen dospělí, ale i děti?
-
Listopad 1989 nebyla jen „sametová revoluce“
Listopad 1989 je právem vnímán jako přelomový měsíc našich moderních dějin. Ale události, spojené s pádem komunistického režimu, nebyly tím jediným, co se tehdy dělo.
-
Generál Václavík, poslední obránce komunistické moci
Jedním z těch, kteří se v listopadu 1989 snažili za každou cenu udržet u moci komunistickou stranu, byl tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Milan Václavík.
-
Měli jsme se v listopadu 1989 bát armády?
V prvních dnech po 17. listopadu 1989 se mnozí obyvatelé Československa obávali, že slábnoucí komunistický režim povolá proti demonstrantům armádu.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »