David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus, Portréty, Příběhy 20. století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Jaroslav Nachtmann. Spolupracovník gestapa, který poslal na smrt dvě stě lidí
Konfident gestapa Jaroslav Nachtmann byl po válce odsouzen za smrt 200 odbojářů. Přesto s ním spolupracovaly KGB i StB. Jeho příběh představí historik Jindřich Marek.
-
Jiří Havelka, spolehlivá „pravá ruka“ prezidenta Háchy
Prezident Emil Hácha – a přednosta jeho kanceláře Jiří Havelka. Jeden jako veřejná tvář české politiky ve složité době, druhý jako prezidentův nejbližší spolupracovník.
-
Jozef Tiso žádal jeden národ, jednu stranu a jednoho vůdce
Jaký mluvil k rozhlasovým posluchačům slovenský prezident Josef Tiso? V roce 1947 byl v Bratislavě popraven za činy, kterých se dopustil během války.
-
Klam, špioni a lži aneb Jak Rusko obelhává Západ
Poslechněte si hned dvě knihy, které každá jinak rozebírají fenomén špionáže a terorismu.
-
Manželé Wardovi odešli z USA do socialistického Československa. Deset let jim stačilo
Příběhů lidí, kteří za více nebo méně dramatických okolností prchali z komunisty ovládaného Československa na Západ, jsou tisíce. Jenže fungovalo to i opačně.
-
Sacher a Bartončík: Jeden svazky StB likvidoval, druhý se v nich objevil
Rok 1990 je spojený nejen s likvidací StB, ale také s první velkou kauzou odhalení tajeného spolupracovníka.
-
Spolupracovníci StB: Nekuda, Císler i zpěvačka Čeřovská
Mimořádný zájem projevovala československá Státní bezpečnost před rokem 1989 o informace o smýšlení umělců. Řadu z nich proto získala jako své tajné spolupracovníky.
-
Jiří Mucha: Politický vězeň, spolupracovník StB a společenský agent
Před třiceti lety zemřel spisovatel Jiří Mucha, syn slavného českého malíře Alfonse Muchy. Byl řadu let spolupracovníkem StB, politickým vězněm a později sledovanou osobou.
-
Příběh Vladimíra Pekelského je stále záhadou. Byl kolaborant, odbojář i spolupracovník StB
Před 35 lety zemřel v Kolíně nad Rýnem muž, který měl za sebou pestrou minulost: za války kolaborant s nacisty, po válce emigrant, organizátor odboje – a nakonec agent StB.
-
Robert Mugabe. Pro jedny hrdina, pro druhé diktátor
Před sto lety, 21. února 1924, se narodil pozdější dlouholetý prezident Zimbabwe Robert Mugabe. Státu na jihu Afriky vládl „železnou rukou“ dlouhých 37 let.