David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Jakešův projev na Červeném Hrádku je nezapomenutelný. V roce 1989 toho ale řekl víc
Jedním z klíčových hráčů politické scény byl v prvních dnech po 17. listopadu 1989 tehdejší šéf komunistů Miloš Jakeš. Jaké opravdu byly jeho projevy?
-
Politická dynastie Mlynářovi: novinář Budín, reformní komunista Zdeněk a vnuk Vladimír v PPF
„Odnesl jsem si z rodiny intelektuální skepsi k ideologiím,“ tvrdí Vladimír Mlynář. Jeho otec byl tajemník ÚV KSČ. Dědeček Stanislav Budín byl ze strany vyloučen.
-
Egon Lánský byl jako dítě vězněn v Terezíně. V 90. letech spolupracoval se Zemanovou ČSSD
Když se 9. listopadu 1989 hroutila Berlínská zeď, byl u toho i redaktor Rádia Svobodná Evropa Egon Lánský. Novinář, který během života vystřídal mnoho různých zaměstnání.
-
Studenou válku ukončili dva prezidenti: Ronald Reagan a George Bush st.
Ještě než Američané rozhodnou o novém muži/ženě v Bílém domě, připomínáme některé z bývalých amerických prezidentů. Dnes to budou Ronald Reagan a George Bush.
-
Jak si herec Petr Čepek „odskočil“ do politiky
V událostech podzimu a zimy 1989 se mnoho lidí dalo do služby společenských změn. Pro některé to byl odrazový můstek k politické funkci a někteří jen „prošli“ dějinami.
-
Připomeňte si nejkontroverznějšího prezidenta USA Nixona a skvělého vyjednavače Cartera
Před americkými prezidentskými volbami připomínáme zajímavé osobnosti, které v minulosti řídily Bílý dům. Dnes nabízíme profily Richarda Nixona a Jamese Cartera.
-
Dva šéfové Bílého domu: Harry Truman a Lyndon Johnson. Jak se zapsali do historie?
Ve dnech před americkými prezidentskými volbami připomínáme v reprízách osudy dvou amerických prezidentů. Dnes to budou Harry Truman a Lyndon Johnson.
-
Oba američtí prezidenti Wilson a Roosevelt měnili svět
Ve dnech před americkými prezidentskými volbami připomínáme zajímavé osobnosti, které zasedly v Bílém domě. Tentokrát to budou Woodrow Wilson a Franklin Delano Roosevelt.
-
Proč si pražský biskup Huyn nikdy nezískal české věřící? Příběh jedno z poražených 28. října 1918
28. říjen roku 1918 neměl jen vítěze – měl i své poražené. K těm bychom mohli počítat třeba tehdejšího pražského arcibiskupa Pavla hraběte Huyna.
-
Wericha 28. říjen 1918 nedojímal. Nejedlý zas tvrdil, že šlo o velkou zradu buržoazie
„Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se dělo.