David Hertl
Dramaturg řad Archiv Plus, Ex Libris, Portréty, Příběhy 20.století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem tvůrčí skupiny publicistiky a dokumentu Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus a Historie Plus. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Unikátní desítky hodin nahrávek poválečného soudního procesu s K. H. Frankem
Na jaře 1946 stál před soudem K. H. Frank. Při obšírném projednávání jeho činnosti ve válečných letech vypovídali studenti, kteří přežili nacistické řádění na podzim 1939.
-
Co je však největší? Ta lidská svoboda!, zpíval Jaroslav Hutka v roce 89. Poslechněte si jeho Osudy
Rozhlasové vzpomínání folkového hudebníka, skladatele a písničkáře, který je pro mnohé z nás jedním ze symbolů pádu komunistického režimu v Československu.
-
Michail Suslov. Komunistický ideolog, kterého potřebovali Stalin, Chruščov i Brežněv
Jak se stát nepostradatelným pro moskevské diktátory? Ve druhé polovině 20. století stačilo Michailu Suslovovi znát všechny „svaté“ texty Marxe a Lenina a umět je vykládat.
-
Chartista a spisovatel Karel Pecka prožil mládí v lágrech
Spisovatel Karel Pecka byl v roce 1949 a ve svých necelých 21 letech, obviněn z velezrady a odsouzen k 11letému žaláři.
-
Exil, to je jiný pohled na život, říká písničkář Jaroslav Hutka v podcastu Momenty
Písničkář a někdejší disident mluví o svobodě, o překořenění v době, kdy byl v emigraci, i o tom, kde se mu nejlíp tvoří.
-
Felix Cámara byl autorem oblíbené komedie i obdivovatelem Frankova fašismu
Kolikrát ročně asi odvysílají televizní stanice film režiséra Otakara Vávry Dívka v modrém? Úspěšná komedie vznikala ve složitém roce 1939 a premiéru měla v lednu 1940.
-
Skautku Dagmar Skálovou věznili šestnáct let za přípravu protikomunistického převratu
V sedmatřiceti ji zatkli – a na svobodu se dostala v třiapadesáti. Kdyby přijala logiku tehdejšího systému, mohla si myslet, že na rozdíl od jiných je ve vězení právem.
-
Státní vyznamenání: Pocta, nebo přežitek?
Jsou státní vyznamenání skutečnou poctou těm, kteří se zasloužili o stát či státnost, nebo jde jen o monarchistický přežitek v rukách nezodpovědných politiků?
-
Wericha 28. říjen 1918 nedojímal. Nejedlý zas tvrdil, že šlo o velkou zradu buržoazie
„Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se dělo.
-
Karel Zbytek udal, koho mohl. Jen pro peníze
Českých špionů, kteří se dostali do světových encyklopedií, není moc. Nečekejte Jamese Bonda. Na rozložení britské špionáže v Československu nepotřebujete drahá auta.