David Hertl
Dramaturg řad Archiv Plus, Ex Libris, Portréty, Příběhy 20.století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem tvůrčí skupiny publicistiky a dokumentu Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus a Historie Plus. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Otakar Michl, kronikář českého undergroundu. Poznal, kdy končí hudba a začíná „moc chlastu a keců“
Před šestačtyřiceti lety se komunistický režim pokusil rozprášit český hudební underground. Nepovedlo se mu to – naopak přispěl ke vzniku Charty 77.
-
Michail Gorbačov, první a poslední
Když se řekne Gorbačov, naskočí pamětníkům slova glasnosť a perestrojka. Tahle „perestrojková“ éra Michaila Gorbačova trvala od jara 1986 do března 1990.
-
Jiřího Kantůrka v roce 1970 vyhodili z televize. Vrátil se jako ředitel
Šíření svobodných informací před listopadem 1989 neznamenalo jen poslech zahraničního vysílání, čtení samizdatových publikací nebo kopírování Lidových novin.
-
Jiří Dienstbier st.: Mě zajímá politika, ne funkce
Zajímavé a málo známé příspěvky Jiřího Dienstbiera st. pro Československý rozhlas si můžete poslechnout v dalším pořadu z cyklu Archiv Plus.
-
Co americký prezident Lyndon Johnson udělal v srpnu 1968 po okupaci Československa?
„Vojenská okupace Československa je důsledkem dohody mezi USA a SSSR,“ hlásil 26. srpna 1968 záhřebský rozhlas.
-
Jiří Lederer – třikrát vězněný novinář, který byl kronikářem normalizace
Disident, novinář, spisovatel a několikanásobný vězeň komunistického režimu – to byl Jiří Lederer, jedna z klíčových osobností české žurnalistiky roku 1968.
-
Pomocí klíčů se nové hodnoty nevytvoří, leda by to byly francouzáky, řekl Karel Kryl o převratu 1989
„Není nic trapnějšího než žijící klasik,“ řekl Karel Kryl na počátku 90. let. Zaskočený mimořádným zájmem posluchačů na koncertech a při autogramiádách.
-
Pjotr Šelest. Kremelský „jestřáb“, který dostal zvací dopis na záchodcích
Když se Čechoslováci probouzeli 21. 8. 1968 do země obsazované vojáky, byla jejich reakce jednoznačná a nejlépe ji vyjadřoval nápis: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.
-
Jak šuměla Vltava? Východoněmecká prookupační stanice, která v roce 1968 otravovala rozhlasový éter
Pokud bychom to, co se po 21. srpnu 1968 odehrávalo v ulicích země, nazvali bouřlivými protesty, pak události, které se odehrávaly na rozhlasových vlnách, byly bitvou.
-
„Zde Washington, Hlas Ameriky,“ ozvalo se poprvé 24. února 1942
24. února 1942 zahájila vysílání rozhlasová stanice Hlas Ameriky (The Voice of America). Stanice, na kterou se rychle zapomnělo.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- …
- následující ›
- poslední »