Nautilus, který léčí. Nová hyperbarická komora českobudějovické nemocnice vypadá jako kosmická kabina, jako vesmírný autobus
O účincích i podobě hyperbarické komory jsme si povídali v pořadu Českého rozhlasu České Budějovice Zdravíčko. Moderuje Eva Kadlčáková.
Potvrzuje to i emeritní primář Traumatologického oddělení, kde se objekt nachází, Pavel Kopačka: „Pro pacienta je to opravdu trochu jako cesta na Měsíc, výsledkem je přitom lépe zhojená rána, zlepšený šelest v uších nebo vyléčená otrava oxidem uhelnatým.“
Pro Nemocnici České Budějovice je to historicky už třetí kousek. První byla v šedesátých letech roura pro jednoho pacienta od ZVVZ Milevsko, druhou hyperbarickou komoru vyrobili v plzeňské Škodovce, ta už byla pro dva lidi, vypadala jako Nautilus a cisterna v jednom. „Tento třetí objekt je také jakási velká roura,“ popisuje doktor Kopačka, „má vchod, předkomoru a samotnou komoru pro šest pacientů. Uvnitř jsou sedačky, kyslíkové masky a další přístroje.“
Jak hyperbarická komora funguje?
„Pacient dýchá čistý kyslík. Komora se natlakuje, vytvoří se přetlak 1,5 Megapascalu, to je asi jako když se potopíte do patnáctimetrové hloubky. Efektem je, že se v krevní plazmě pacienta rozpouští šestinásobné množství kyslíku než za normálního tlaku. To znamená, že ke tkáním, které potřebujeme léčit, se dostane šestkrát víc kyslíku než za normálních okolností. Díky tomu se poškozené tkáně mnohem lépe hojí.“
Zlepšené hojení ran je podle MUDr. Pavla Kopačky z českobudějovické „traumačky“ podobné tomu, jako bychom se vrátili do dětství: „Tehdy se také mladá, dobře prokrvená tkáň dobře hojila. Jde o to, že ve zraněném místě jsou zhmožděné kapiláry, je tam otok, případné anaerobní bakterie v ráně vytvářejí bublinky vzduchu… to vše se v komoře zlepší: bublinky se zmenší, otok ustoupí, tkáně se prokrví a lépe se hojí – to je pro nás zásadní.“
V minulosti se hyperbarická komora používala nejčastěji v případech otrav kysličníkem uhelnatým.
„Takových případů je dnes už málo. Druhou absolutní indikací je plynatá sněť. To bývalo zejména válečné onemocnění a v době, kdy lidstvo neznalo antibiotika, končilo obvykle smrtí, v lepším případě amputací končetiny.“
Plynatou sněť lze získat i v době míru, často po kousnutí zvířetem.
„Vzpomínám si na jeden ze svých prvních případů, v sedmdesátých letech minulého století. Šlo o opravdu raritní případ: pokousání medvědem. Dva vojáci vlezli v krumlovské zámecké oboře k medvědům, jeden muž byl tak opilý, že si ho medvědi nevšímali, druhého, který se s nimi pral, silně poranili, měl utrženou ruku a spoustu vážných tržných ran po celém těle. Plynatou sněť chytl do řady míst. Kombinací chirurgické léčby, antibiotik a hyperbarické komory se nám ho podařilo zachránit.“
Takzvaná oxygenoterapie je využitelná i pro další obory:
„Kromě naší úrazové medicíny využívají hyperbarickou komoru jako druzí nejčastější kolegové z ORL. Zlepšuje totiž asi ve 40-50% případů tinitus – tedy hučení v uších. Další využití nachází komora v plastické medicíně, dále při léčbě zánětů kostí, bércových vředů apod. V soukromých subjektech ji využívají i k léčbě impotence nebo ke zlepšení psychického stavu klientů.“
A jak pobyt v hyperbarické komoře zvládá pacient? „Velmi dobře. Lidé si „na palubě“ většinou čtou, poslouchají hudbu, dívají se na televizi. Jediný, kdo by tam pobyt nezvládl, jsou klaustrofobici, ale ti to o sobě vědí a tuto léčbu tedy nevyužívají. Jinak napouštění a vypouštění kabiny je kvůli vyrovnávání tlaku ve středouší pozvolné, trvá dvakrát dvacet minut, samotná terapie je půlhodinová. V nemocnicích je plně hrazená pojišťovnami,“ uzavírá traumatolog Pavel Kopačka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
