Nechtějme se vrátit do normálu, nic takového neexistuje, říká filozof Lukáš Likavčan

28. duben 2020

Jak vidí budoucnost filozof a teoretička umění? Můžeme do ní promítnout i něco pozitivního ze zkušeností se zpomalením společnosti?

Na budoucnost myslíme v tyto dny velmi intenzivně. Nejistota a smíšené pocity jsou celkem na místě a otázka, co nás čeká je všudypřítomná. K přemýšlení o tom, zda je v naší přítomnosti něco inspirativního, co může pozitivně ovlivnit budoucnost, jsme přizvali filozofa Lukáše Likavčana a teoretičku umění Annu Remešovou.

Čtěte také

Radikální nejistota vybízí k novým příběhům o budoucnosti 

Nejistota, kterou právě prožíváme, je jen zvýrazněním stavu, který tu byl před tím. Naše společnosti zapomněly na určitý druh dlouhodobé vize či horizontu. Pandemie jen zvýrazňuje kolaps budoucnosti. Budoucnost se pak stává pouze nesrozumitelnou, temnou hrozbou. Je otevřenou otázkou, jak s touhle situací radikální nejistoty naložit pozitivním způsobem. Tuto situaci je ovšem možné použít jako možnost začít si říkat nové příběhy o budoucnosti,“ vyzývá v ArtCafé filozof Lukáš Likavčan, který ve své praxi zpracovává témata politické ekologie, filosofie technologií a vizuálních kultur. 

Budoucnost potřebuje limity

V rámci ekonomiky a společnosti je důležité klást si limity, například ekosystémové. Limity nás totiž informují o tom, co jsou udržitelné možnosti pokračování života na této planetě,“ dodává Likavčan, který je společně s Josefem Patočkou autorem jedné ze statí nového sborníku nazvaného Budoucnost, který vyšel v nakladatelství IDEA a přináší definici tzv. nové levice a její představu o budoucnosti, ať už jde o planetu, umění, Česko, práci, či náboženství.

Není program kulturních institucí přetěžovaný? Neděláme toho příliš?
Anna Remešová

Jak nás změní zkušenost se zpomalením kulturní produkce? Může to pozitivně ovlivnit budoucnost přemýšlení o statusu umělce, programování kulturních institucí a kvalitě umění? Šéfredaktorka Artalk.cz Anna Remešová v rozhovoru upozornila na to, že současná opatření přináší prostor pro zamyšlení, jak vypadá kulturní produkce institucí.

V současné situaci se ukazuje, do jaké míry potřebujeme kulturu, ale i to, jak je závislá na zřizovatelích.
Anna Remešová

Absence ekonomických jistot obnažuje křehkost kulturního provozu. Program je často intenzivní, materiálově a energeticky náročný. Anna Remešová vidí důležitost nejen v komunikaci tohoto tématu směrem k veřejnosti, ale zejména k poskytovatelům dotací, kteří by tyto parametry měli zahrnout do výzev a dotačních programů. Současně je ale podle Remešová důležité vidět to pozitivní v budoucnosti a hledat optimistické vyhlídky.

Proč je potřeba přijmout, že jsme zranitelné bytosti a k čemu nám může posloužit mapa zranitelnosti? Poslechněte si celé ArtCafé s hudebním výběrem Ondřeje Bambase, který představuje hudebníky obracející svůj pohled do budoucnosti. Na závěr pořadu zazní třetí díl minisérie Jóga na vlnách Vltavy s Annou Ribanskou.

Spustit audio

Související