Nejstarší a nejnebezpečnější důl v Evropě je v polské Nowe Rudě. Podívat se tam může každý, jen pozor na ducha dolu
Když počasí nepřeje vycházkám venku, je dobré se skrýt někam pod střechu. Nebo do nitra země. V nejstarším polském černouhelném dole v Nowé Rudě nedaleko od hranic Broumovského výběžku je otevřeno celoročně. Už 26 let slouží jako muzeum a má soukromého majitele, tedy majitelku. Expozice muzea je interaktivní. Můžete si tam zkusit třeba rubat se sbíječkou. Pro kolegu Pavla Nováka byla návštěva starého dolu v jednu chvíli dokonce šokující.
Paní Barbara Korbas vlastní důl. Není to uhlobaronka, je to ředitelka muzea dolu v Nové Rudě: „Naší myšlenkou a misí, kterou jsme si vytkli, je ukázat turistům, jak těžká byla práce horníků. Každý náš průvodce při každé prohlídce upozorňuje i na to, že toto byl také nejnebezpečnější důl v Evropě kvůli vývěrům oxidu uhličitého,“ popisuje Barbara.
Barevné helmy
V dole se mohou návštěvníci všeho dotýkat. Vyzkoušet si třeba vrtat do měkké podlahy – tedy chodníku ve štole – nebo nabírat lopatou z hromady uhlí. Horník totiž za jednu směnu přeházel průměrně 13 tun uhlí. Každý tak může zjistit, jaká dřina to byla.
Teď si každý musíme vzít helmu. Do podzemí se vydáme s průvodcem Pawlem Rarógem. Beru si žlutou helmu. Jaký význam mají jednotlivé barvy helem?
„Hnědé helmy měli horníci, kteří opravdu dobývali uhlí, červené měli elektrikáři, zelené nosili ti, kteří se připravovali na práci horníka, tedy učni,“ popisuje Pawel. Bílé měli dozorčí. Tu má teď pan Pawel, já mám žlutou, kteří měli převozníci. Víc se o jejich práci prý dozvím dole.
Duch dolu
V šachtě se může turista chopit třeba sbíječky, tedy pneumatického kladiva, podívat se na pásový dopravník, nebo jak se rube uhelná sloj strojově. Pan Pawel Raróg má v záloze i další překvapení. „Tohle je důlní kombajn, který sloužil k vydobývání uhlí z uhelné sloje. Pod ním je pásový dopravník, kterým se uhlí odváželo dál. Tam ho někdo nakládal na vozíky,“ vysvětluje Pawel.
Čtěte také
Najednou se ozve rána a já se vylekám. Co to je? „To je duch dolu, kterému se říká pokladník,“ usmívá se pan Pawel. A já doufám, že už tam nic podobného nebude.
Už jen bezpečnostní pneumatická lampa, ve které vyrábí proud dynamo poháněné turbínkou na stlačený vzduch. Když se hadička s proudícím vzduchem třeba pádem kamení přeruší, nevznikne jiskra a důlní plyn nevybuchne. A nakonec přišlo i rozluštění záhady mé žluté helmy. „Tady dole jsou takové jakoby popelnice. To jsou hornické záchody. A jak říká pan Pawel, právě o ty se starali horníci se žlutou helmou. Takže já mám žlutou helmu, no výborně!
Prohlídka v Polsku nejstaršího a v Evropě nejnebezpečnějšího dolu končí výjezdem žlutým vláčkem na povrch, kde se u kolejiště ještě naposledy s návštěvníky loučí důlní duch – pokladník. Dojmy z exkurze jsou docela silné, protože trochu připomínaly projížďku strašidelným zámkem.
