Někdejší sídlo sovětské tajné policie dodnes budí u Moskvanů respekt. Za totality jím prošly tisíce vězňů
Nejdřív „Čeka“, pak GPU a NKVD a nakonec KGB. Sovětská tajná policie nesla za svoji dlouhou historii různá jména, jedno ale zůstalo po celou dobu stejné, a to její moskevské sídlo Lubjanka. Před sto lety tam bolševici zřídili jedno z nejobávanějších vězení. A tak se svého času říkalo, že z Lubjanky je nejkrásnější výhled v Moskvě – dalo se z ní prý totiž dohlédnout až na Sibiř.
Na to, že je to jeden z dopravních uzlů v samém centru Moskvy a k velkému kruhovému objezdu se tu sbíhá několik ulic, je tu až nezvyklý klid. Dá se říct, že dokonce i jindy spěchající řidiči tudy projíždějí ukázněně. O to, přitahovat zrovna tady na sebe pozornost, totiž nikdo moc nestojí.
Čtěte také
„Není to zrovna místo, kde by se lidé scházeli. Nikoho by ani náhodou nenapadlo si tady na ulici udělat třeba mejdan,“ říká paní Serafima, která právě prochází okolo dominanty místního náměstí, majestátní budovy ze žlutých cihel.
I když sovětská tajná policie mnohokrát změnila svůj název, byla budova známá jako Lubjanka vždycky jejím ústředím – a i dnes v ní sídlí její nástupnická organizace FSB.
Čtyři kostely
„Ulice jménem Lubjanica se nacházela ve středověkém Novgorodě. Když ale v 15. století Ivan III. dobyl Velký Novgorod, nechal přemístit jeho obyvatele do této části Moskvy a oni na počest svého rodného města toto místo nazvali Lubjankou,“ přibližuje původ místa Irina Mirinovová z organizace Memorial.
Stejnojmenné náměstí až do bolševické revoluce obklopovaly čtyři kostely, dnes z nich nezbyl jediný. Místo jednoho se třeba tyčí průduch z metra. To ale není rozhodně jediná ze změn, která tohle místo po roce 1917 čekala.
Solženicyn, Tupolev i Wallenberg
„Tehdy se tu nacházelo něco úplně jiného – dům patřící pojišťovací společnosti Rossija, která ho pronajímala. Čekisti ho znárodnili a všechny vystěhovali,“ vypráví průvodkyně Irina. Honosná budova se pak změnila v jedno z nejobávanějších míst v celé Moskvě. Podle paní Varvary se někteří lidé zdráhali tudy vůbec chodit.
Zdejším vězením prošly mezi roky 1920 a 1991 tisíce lidí. Jak dodává Irina Mirinovová z organizace Memorial, nejvíc lidí tady sovětská tajná policie držela ve 30. letech: „V roce 1937 jí prošlo okolo dvou a půl tisíce lidí. Vězení bylo určené pro ty největší kontrarevolucionáře z pohledu sovětského státu.“
Od spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Alexandra Solženicyna přes konstruktéra Andreje Tupoleva až třeba po zachránce maďarských Židů Raoula Wallenberga.
Minulost zametená pod koberec
„A jelikož masové zatýkání nabíralo na rozsahu, rostl i počet zaměstnanců centrálního aparátu v této budově. Proto byla původní budova postupně přestavená,“ pokračuje Irina.
Čtěte také
Nepřizvali k tomu tehdy nikoho jiného, než jednoho z nejprominentnějších architektů své doby – Alexeje Ščuseva, který je kromě jiného také autorem Leninova mauzolea. „Nejdřív jí dostavěli dvě patra, ale ani tak to nestačilo, a tak začali zabírat i sousední domy,“ dodává průvodkyně.
V roce 2008 byla budova Lubjanky zařazená na seznam kulturních památek. Ještě před pár lety v ní bylo i nevelké muzeum KGB, po tom teď ale není ani stopy. Temná kapitola z minulosti totiž není zrovna něco, co by si dnešní ruský stát chtěl připomínat.
Související
-
Připomínka totality v Muzeu okupace ukazuje, že minulost je v...
Estonský Tallinn se může pochlubit jednou raritou – muzeem okupací. Ostatní země bývalého sovětského bloku včetně České republiky sice mají muzea, která připomínají...
-
Estonská pevnost Patarei připomíná vězení jako z hororu. Pro sovětské vězně to byla denní realita
Na břehu Tallinského zálivu v Estonsku dlouhá léta chátralo jedno z nejobávanějších vězení v zemi. Letos na jaře se bývalá pevnost otevřela veřejnosti.
-
Peklem na břehu Tallinského zálivu prošel i prezident. Ze sovětského vězení je dnes muzeum
Od roku 1940 byla estonská pevnost Patarei obávaným žalářem. Dnes je v ní výstava, která na příbězích jednotlivých vězňů ukazuje, jak fungovala totalitní mašinerie.
