Nováčková z Bezobalu: Lidé často nevědí, že jen polovina vytříděných plastů se zrecykluje

„Minimálně 90 % lidí už ví, co to zero waste je. Ta změna ale není pro každého jednoduchá,“ hodnotí ředitelka organizace Bezobalu Veronika Nováčková. Z takzvaných „pravidel pěti Z“, které ve své knize Domácnost bez odpadu popsala Bea Johnsonová, tedy: „zamítnout, zredukovat, zužitkovat, zrecyklovat a zkompostovat“, se ale podle Nováčkové dá poměrně snadno přistoupit například k zamítnutí jednorázových obalů.

Čtěte také

Recyklace je nákladná a není všespásná. Jde to i bez odpadů a obalů, tvrdí propagátorka Zero waste

„Češi jsou opravdu hodně aktivní. Když srovnáme vznik beobalových obchodů v Česku a jinde v Evropě, tak tady ten boom nastal velmi rychle. Na druhou stranu ale informovanost není dostatečná. Stále ještě je spousta lidí, kteří si myslí, že můžou nakupovat plasty, protože je posléze vytřídí,“ říká Nováčková.

Spousta lidí prý neví, že je rozdíl mezi tříděním a recyklací. „Ne všechen odpad lze zrecyklovat. Mnoho materiálu se donedávna vozilo k reckylaci do Číny, která už ale vyhlásila na méně kvalitní plasty embargo,“ vysvětluje s tím, že nezrecyklovatelné plasty se pak běžně pálí nebo skládkují.

Své okolí se proto nesnaží přesvědčovat, ale spíš poukázat na fakta: „Každý člověk vytvoří denně asi kilo odpadu a ten jen tak sám nezmizí.“ Přestože třeba finanční motivace – jako je zpoplatnění plastových tašek – má svůj efekt, Nováčková považuje za důležité, aby lidé začali přemýšlet o tom, že by změnu měli učinit sami.

Snaží se i řetězce

Omezit jednorázové obaly se v budoucnu chystají také některé obchodní řetězce. „V současné době redukujeme takzvané meziobaly, kdy jsou třeba sušenky zabaleny jednotlivě a poté ještě všechny dohromady,“ popisuje snahy firmy Kaufland mluvčí Renata Maierl.

„Zákazník si u nás může koupit pečivo, ovoce a zeleninu do vlastního sáčku nebo tašky. S dodavateli navíc dlouhodobě jednáme o výsledných obalech produktů a optimalizujeme třeba počet kusů v kartonu,“ dodává Maierl.

Cradle to cradle

Vedoucí Centra managementu udržitelnosti na Vysoké škole ekonomické Jaroslav Pašmik ale není fanouškem trendu zero waste. „Myslím si totiž, že je to velmi negativní motivace.“ Jako sympatičtější variantu vidí koncept Cradle to cradle, kdy spotřebitel přechází od prodeje výrobků k jejich pronajímání.

Pronajmout bychom si tak mohli například automatickou pračku na určitý počet cyklů podle životnosti spotřebiče. Později by si výrobce vzal produkt zpět a materiál použil na výrobu nového – z hlediska spotřeby efektivnějšího.