Nový zákon pro registraci dárců orgánů
Vaše téma dnes pojednává o té sféře medicíny, kde si doslova smrt a život podávají ruku. Je to transplantační medicína a mluvíme o dárcovství orgánů. Od prvního září letošního roku platí zákon, který umožňuje registraci těch, kteří nechtějí být po své smrti dárci orgánů. Jak konkrétně zasáhne do systému dárcovství ? Zeptali jsme se na to Jiřího Láchy, primáře transplantačního oddělení Kliniky nefrologie IKEM.
V transplantační medicíně, přestože je na velmi vysoké úrovni platí, že čekatelů je vždycky víc než dárců. A tak najdeme na různých listinách čekatele na srdce, plíce, ledviny, slinivku. Jsou to lidé, kteří orgány potřebují, aby se výrazně zlepšila kvalita jejich života, například nemuseli chodit na dialýzu, nebo prostě vůbec přežili. Jsou to seznamy čekatelů na naději na život. Jak do toho zasáhne takzvaný registr odmítačů? Primář Lácha je přesvědčen, že kladně.
Lácha: Domnívám se, že systém, kdy máme předpokládaný souhlas je nejlepší systém, který umožní nemocnému, aby se dočkal transplantace. Pokud bude tento systém doplněn registrem odmítačů, jedná se o nejlepší systém na světě, který sjednotí potřeby nemocných a také vůli osob, kteří s transplantací nesouhlasí.
Otázkou také je, v čem je přínos registru odmítačů pro lékaře. Zrychlí proces rozhodování? Tam jde o čas naprosto v první řadě.
Lácha: Mají pak jednoznačnou jistotu, že při odběru orgánu nemohou být zpětně napadeni, že byl proveden proti vůli osob. Už v předchozí úpravě se předpokládalo, že osoba, která vysloví nesouhlas, nebude odebrána. Nebylo ale jasné, jakým způsobem má nesouhlas říci. Celosvětově není vyřešeno co s nemocnými, kteří byli původně v registru odmítačů a posléze onemocněli a mohou se stát čekateli na transplantaci.
Takto propracovaný systém předpokládaného souhlasu, kombinovaný s registrem odmítačů, není ve světě vůbec běžný. Má jej pouze několik zemí, říká primář Jiří Lácha. Ovšem ona otázka - jak se zachovat, když se odmítač ocitne v roli potřebného, je opravdu slabým místem
Lácha: Není vyřešeno, jak nakládat s osobami, které byly odmítači a pak se staly čekateli transplantace. Jedná se o poměrně vzácný případ a praktická realita není příliš častá. Spíše se dá uvažovat o morálních a etických otázkách. Myslím, že společnost by o tom měla diskutovat a evokovat zamyšlení osob, které chtějí odmítnout, protože jejich orgán může někomu zachránit život nebo jej učinit alespoň snesitelnějším. Stejný přístup má katolická církev ústy papeže a všechny rozhodující církve na světě, které tento problém projednávaly.
