Ondřej Neff: Digitalizace
Digitalizace je téma doby! Na digitální občanku čekáme div ne jako na manu z nebe. I když, nejspíš jak kdo. Zdaleka ne všichni lidé mají mobil a zdaleka ne všichni, kdo mají mobil, vlastní ho v takzvaně chytrém provedeni. Co bude s těmi lidmi? Holt, bude dvojí občanka, kartičková a digitální.
Nedělejme si iluze, ta kartičková ještě dlouho vydrží. Zrovna tak kartičkový řidičák, i ten by se měl přestěhovat do mobilu. Jak ale v cizině? Budou uznávat jakýsi QR kód, nebo kýho čerta, jak bude mobilový řidičák vypadat?
Čtěte také
Řidičák mám od svých sedmnácti let, tehdy to bylo pod dohledem rodičů možné, dnes už snad to bude znovu možné „pod dohledem mentora‟. Řidičák byl tenkrát v podobě knížky formátu na šířku, vázané v modrém plátně.
Měl jsem v něm fotografii, kterou jsem si v patnácti letech udělal sám fotoaparátem v napřažených rukách, něco jako se dnes dělá selfíčko. Dlouho tyhle modré řidičáky nevydržely, nahradily je nové v plastových deskách. Podle růžové barvy jim lid říkal „permanentka do bordelu‟.
Budeme se pohybovat bez dokladů
Čtěte také
Vzdoroval jsem, nechal jsem si původní modrý řidičák až do začátku 90. let. V tu dobu to už byl dokument hluboce neplatný. Bavily mě ale dialogy s hlídkou, zněly asi takto:
„Co to je?‟
„To je řidičák. Vidíte? Je to tu napsané. Tady je kulaté razítko.‟
„Ale ten už dávno neplatí! Musíte si ho vyměnit.‟
„Vážně? A kde se řidičáky vyměňují?‟
Čtěte také
„To musíte...‟ a následovalo poučení. Držel bych modrý řidičák dodnes, ale přece jen občas řídím v cizině a nerad bych výše uvedený dialog vedl se zavilým francouzským žandarmérem nebo italským karabiniérem. Ne všude jsou poměry tak liberální jako v Řecku. Půjčoval jsem si na Krétě motocykl a ukázalo se, že jsem řidičák nechal doma v Praze.
„To ale musíte jezdit opatrně,‟ reagoval pán z půjčovny.
To všechno jsou už historky starého zbrojnoše, digitální éra smete řidičáky modré i růžové a nakonec nevyhnutelně i ty kartičkové. Všechno bude v mobilu. Tím to ale neskončí. Když máte v mobilu jakýkoli doklad, byť to byl lístek do kina a s řidičákem to bude stejné, orgán musí mít nějaké čtecí zařízení.
Jde o to, čemu se říká ztotožnění. Orgán namíří svoji čtečku a vidí: platný lístek do kina. Legitimace pana XY. Řidičák. Jak jinak to může dopadnout, než že namíří čtečku rovnou na obličej a uvidí: má zaplaceno do kina. Má řidičák. Je to on.
Budeme se pohybovat bez dokladů a všechno bude, jak se česky říká, na ksicht. Bude to doba naprosté svobody nebo totálního zotročení, záleží na tom, z jaké strany se na to chcete dívat.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
