Ondřej Neff

Každý pátek vzpomínám na dobu svého dětství. V posledním díle píšu mimo jiné o bobech, jak jsme si je vyráběli z prkýnek a starých bruslí, ale hlavně o ložisáku.

V tuto dobu jezdíváme s Ljubou na vánoční trhy. Vymetli jsme jich hodně, vždycky v sousedních zemích. Pěkný jsme zažili v Bratislavě. Letos jsme si dali rozjezd v Praze.

Mikuláše máme za sebou. Letos jsme si ho s Ljubou užili. Doprovázeli jsme naše mladé a jejich chlapečky na mikulášský večírek. 

Vyjdu takhle s pejsky z lesa a jdeme k domovu.  Zastavilo auto a z něho vystoupila kamarádka a vyskočil její pes. Slovo dalo slovo a najednou kamarádka zpozorněla.

V dětské vzpomínce mám listopad spojený s odpoledním vyučováním. Za okny učebny je tma. Najednou se cosi zabělá – a je to jasné. Sněží, letí ta zpráva od lavice k lavici. 

V čem se liší divoké prase a sněžný muž? Na to je snadná odpověď. Liší se absolutně ve všem. Jednou charakteristikou se ale oba fenomény dotýkají. 

Je to 30 let, co přišlo na svět zařízení USB. Je to zásuvka a zástrčka pro kabel. Zásuvku najdete na počítači, ale i na televizi, pokud ji nemáte z Bílé Labutě z roku 1980.

Před čtrnácti dny se zloději vloupali do muzea Louvre v Paříži a ukradli šperky z Napoleonovy doby. Policie chytila dva zapletené lidi, ale zatím se nenašel ani kamínek.

Kreslíř a spisovatel Adolf Hoffmeister nemá s umělou inteligencí přímo nic společného. Zemřel v roce 1973. Tehdy nebylo o nějaké AI potuchy.

Dnes budu vyprávět, jak jsem nejel do Londýna. Začalo to někdy na začátku léta.