Opera mě láká svou úrovní a etiketou, říká sólista plzeňského divadla

Cestu si našel také k režii. Divadelní umění se tedy snaží uchopit ze všech úhlů. „Vždy jsem byl na jevišti v pozici herce a zajímalo mě, jaké to je z druhé strany,“ říká Jakub Hliněnský. Je pro něj důležité, aby role byly uvěřitelné - a ze své vlastní zkušenosti zná nástrahy a obtíže spojené s herectvím.

Jakub Hliněnský rád kombinuje obě své lásky – režii a zpěv. Nicméně momentálně dává přednost zpěvu. Režie a zpěv jsou totiž často neslučitelné, zejména kvůli nutnosti být přítomen na všech zkouškách, které se mohou překrývat. Kromě své umělecké práce se věnuje výuce operního herectví na Konzervatoři v Plzni.

Okno je to nejhorší, co se může herci stát

„Pět vteřin, kdy má zpěvák nebo herec okno, je jako pět let na jevišti," tvrdí Hliněnský. Okamžiky, kdy dojde na technickou chybu nebo nějakou nepředvídatelnou situaci, jsou pro umělce náročné. Herci se musí vypořádávat i s nečekanými příhodami. Výjimečným a zároveň veselým zážitkem pro Jakuba Hliněnského byla třeba premiéra operety Čardášová princezna v ústeckém divadle. V prvním duetu, kdy padl na kolena, mu praskly kalhoty. Bez ztráty kytičky ale dokázal situaci zvládnout tím, že celé první jednání dohrál se zavázaným frakem kolem pasu.

Plzeňské publikum je podle Jakuba Hliněnského kulturně vzdělané a vyhlášené tím, že dokáže spontánně ocenit vynikající pěvecký výkon. Diváci se mohou na Jakuba Hliněnského v plzeňském Divadle J. K. Tyla těšit třeba při nadcházející premiéře opery La Clemenza di Tito od Wolfganga Amadea Mozarta, stejně jako ve Smetanově Hubičce nebo Juliettě Bohuslava Martinů, které jsou naplánovány na leden.