Opuštěný hřbitov ve vesničce Hodňov u Lipna obnovují nadšenci. Vztyčili desítky starých náhrobků

Na hřbitově v Hodňově je nyní u zdí vztyčeno několik desítek náhrobků. „Jsou to náhrobky ze dvou zrušených hodňovských hřbitovů, ale i náhrobky, které stávaly na tomto hřbitově. Byly na hromadách, některé byly nalezeny ve stavebních základech jednoho z domů na náměstí,“ líčí Lenka Hůlková z Památníku Adalberta Stiftera v Horní Plané.

Nadšenci upravují místo pouze vlastními silami. „Přece jenom se jedná o hřbitov, tak není možné, aby sem vjela nějaká technika. Náhrobky převáželi pánové na takovém obřím rudlíku, nebo je přenášeli ve dvou, popřípadě třech i čtyřech lidech. Některé náhrobky jsou velmi staré, z nejstaršího hřbitova kolem kostela, který byl vysvěcen v roce 1791,“ vypráví Lenka Hůlková.

Hodňov patří mezi vesnice, které neunikly vysídlení po druhé světové válce. „Před sto lety měl Hodňov celkem třicet stavení. Když se přičetli obyvatelé okolních vesnic, byl počet obyvatel kolem tisícovky,“ připomíná Lenka Hůlková.

Kořeny v této vsi má Jiří Hůlka, bývalý starosta Horní Plané. „Rodina tady byla asi od roku 1730. Byli to potomci bývalých sklářů, můj děda se vyučil černému řemeslu a pracoval u Schwarzenbergů v tuhových závodech, kde opravoval důlní vozíky. Já jsem u Hodňova v Mysliveckém údolí žil zhruba do svých pěti let,“ vypráví.

Čtěte také

Jan Štifter vrátil náhrobní kámen svých předků do Křišťanova. Leží tu i jeho šestkrát pradědeček

„Nedávno jsem se byl podívat v kostele a našel tam obraz, na kterém jsou všichni odvedenci do první světové války, včetně dědy a jeho bratrů. Pamatuji si, že když jsem byl malý, chodili jsme sem s babičkou na hrob každou neděli před kostelem. Byl to úplně normální krásný hřbitov plný květin. Vždycky to pro mě ale také bylo takové tajemný místo a je dodnes,“ dodává.

Náhrobky pomáhal vztyčovat mimo jiné českobudějovický spisovatel Jan Štifter, který je vzdáleným příbuzným Adalberta Stiftera. „Pořád mám pocit, že se tam nějak odehrává odsun Němců. Ta malebná víska obsahuje několik baráků, které jsou prázdné, vybydlené a jen tak se do nich někdo asi nevrátí,“ komentuje.

Manželé Hůlkovi chtějí s dalšími nadšenci zjistit co nejvíce o místních lidech, kteří odešli po odsunu v roce 1945. Plánují také venkovní expozici. „Tady v rohu je stavba, která sloužila jako márnice. Tam bychom chtěli udělat expozici o Hodňově, ale i o okolních zaniklých vesnicích, třeba ve vojenském újezdu Boletice. Hřbitov by opravdu mohl být takovým pěkným vzpomínkovým místem se zastavením,“ říká Lenka Hůlková.