Osudy Františka Radkovského. Rozhlasové vzpomínání katolického kněze a emeritního plzeňského biskupa

29. březen 2024

František Radkovský je osobnost, která nezahálí ani den. Dokáže například i nesnáze fyzické překlenout těšením se na to, že až tu zlomenou ruku rozcvičí, zase bude moci hrát na kytaru seniorům a zpívat a rozmlouvat s nimi, dodnes je duchovním poradcem nejstarších skautů. 

Technická spolupráce: Jan Brauner
Připravila: Eva Ocisková
Premiéra: 25. 3. 2024

František Radkovský vystudoval v Praze Matematicko-fyzikální fakultu ČVUT, posléze teologii v Litoměřicích, stal se tajným skautem, na kytaru se naučil se hrát kvůli tomu, aby mohl v budoucnosti vést mládež. Rok 1989 přinesl jemu i církvi významné změny, o nichž vypráví se svou vrozenou skromností a schopností být vděčen za dary života.

„Je pravda, že jsme byli vychováváni ve víře, ministrovali jsme, to znamená přisluhovali při bohoslužbách, a to jsme chodívali často každý den ráno brzo do kostela. Takže to byla pro nás velice dobrá výchova. Nejenom to. Náš rod měl rád hudbu, nejstarší tatínkův bratr nádherně zpíval a také hrál na klarinet a saxofon, tatínek na činely a buben, to vždycky bylo zapotřebí v dechovce. Pro nás to znamenalo, že jsme oba s bratrem chodili na základní uměleckou školu na klavír. A jsem za to vděčný. Protože člověk přece jenom k životu potřebuje tu muziku, to je marné.“

autor: Eva Ocisková
Spustit audio

Související