Pachatele znásilnění neovlivní vyšší tresty. Odradí je spíše větší šance, že budou chyceni, myslí si právník Jakub Drápal

Případ muže, který přes dva roky opakovaně znásilňoval svou nevlastní dceru a od Krajského soudu v Brně dostal podmíněný trest, opět rozvířil veřejnou debatu, jestli soudy trestají pachatele znásilnění adekvátně. „Pro oběti znásilnění je podstatné to pojmenování a jakým způsobem se s nimi zachází. Trest je až sekundární otázkou,“ vysvětluje Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a z Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky. Moderuje Tomáš Pancíř.

Vy jste v loňském roce analyzoval data o tom, jaké tresty za jaké trestné činy soudy u nás udělují. Zkoumal jste období let 2015 až 2022. Jak v tomto období trestaly české soudy znásilnění?

My jsme se zaměřovali na to, jak soudy zohledňují závažnost trestné činnosti. Za tím účelem jsme se snažili odfiltrovat vliv trestní minulosti. Jde si to jednoduše představit třeba tak, že když vás někdo okrade, tak je vám jedno, jestli to byl recidivista nebo prvopachatel. Závažnost je stejná.

Čtěte také

Když jsme se pak podívali na tresty uložené za jednotlivé trestné činy, tak nám vyšlo, že nejpřísněji je trestaná vražda, po které je větší mezera. Poté je trestáno znásilnění, poté jsou tam menší mezery a některé další trestné činy.

Takže to vypadá, že znásilnění je soudy považováno za druhý nejzávažnější trestný čin z hlediska toho, jak často pachatele uvězňují i jak dlouhé tresty odnětí svobody ukládají, ty nepodmíněné.

Podmíněný trest

Nejen v tom aktuálním případě vyvolává nejvíce emocí to, že pachatel nejde do vězení, že od soudu odešel s podmínkou. Podle trestního zákoníku soud může udělit podmínku, jinými slovy podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody, pokud trest nepřevyšuje svou délkou tři roky. Za jakých okolností to soud má udělat?

Touto otázkou jsem se detailně zabýval a myslím, že když chceme interpretovat ústavní zákon co nejjasněji, tak nám nedává jinou možnost, než říct, že pokud očekáváme, že pachatel bude vést řádný život, tak se musí trest odnětí svobody podmíněně odložit. Soud by v tu chvíli neměl jinou možnost. Nemyslím si, že jiná interpretace trestního zákoníku je správná.

Samozřejmě neznáme odůvodnění rozsudku případu z jižní Moravy, neznáme detaily, ale z toho, co můžeme číst v médiích, pokud někdo přes dva roky znásilňuje nevlastní dceru, dá se předpokládat, že povede řádný život?

Na toto vám nemůžu odpovědět, protože se tím nezabývám. Nezabývám se predikcemi recidivy.

Čtěte také

Dokážu si ale představit, že člověk, který to dlouhodobě v určitých podmínkách dělal, pokud to jednání bude pojmenováno, pokud povede k tomu, že například budou odstraněny určité okolnosti, které umožnily spáchání, pokud se o tom člověku bude vědět, že se dopustil tohoto trestného činu, tak si dokáži představit, že pak lze očekávat, že už dál trestnou činnost páchat nebude.

Pokud i tomu člověku bude jasně řečeno, o co se jedná, pokud to bude pojmenováno, tak si myslím, že soud k tomu může dojít.

Opravdu máte pocit, že někomu je potřeba opakovat, že nemá znásilňovat nezletilou nevlastní dceru?

Myslím si, že někteří pachatelé si to můžou více uvědomit až poté, co se to určitým způsobem pojmenuje. Neříkám, každý člověk by toto měl určitě vědět. Ale je něco jiného, pokud vím, že je něco špatné, a pokud mi to někdo dá jasně najevo.

Netvrdím, že toto bude hlavní důvod, proč pachatel změní své jednání, ale může to být jeden z faktorů, který k tomu může přidat.

Přístup soudů

Vy jste říkal, že u znásilnění jsou druhé nejpřísnější tresty po vraždě. Když jsem se díval na ty, kteří dostali nepodmíněný trest, tak tam to neplatí. U znásilnění je průměr 60 měsíců, tedy pět let, ale třeba u krácení daně je to o půl roku víc. U výroby a distribuce drog je to dokonce o rok a půl víc, 78 měsíců. Neukazuje toto, že přístup soudů ke znásilněním opravdu není tak přísný?

Vy jste vybral dva případy, kde je průměrný nepodmíněný trest delší, ale zároveň počet uvězněných prvopachatelů za tyto trestné činy je výrazně nižší. Pokud si vezmu drogový trestný čin, tak myslím, že počet uvězněných prvopachatelů je dokonce menší než poloviční oproti uvězněním pachatelům znásilnění.

Takže když se podíváme na průměrný nepodmíněný trest v přepočtu na pachatele, tak za znásilnění je skutečně druhý nejpřísnější po vraždě.

Přijde vám v pořádku to srovnání, co jsem říkal, že za výrobu a distribuci drog prvotrestaný člověk v průměru dostává, pokud tedy jde do vězení, o rok a půl déle?

Čtěte také

Zrovna kritika dolních trestních sazeb u drogových trestných činů osm až dvanáct let, na tom se odborná veřejnost plně shodne a nenašel jsem jediného odborníka, se kterým jsme se o tom bavili, který by s touto sazbou souhlasil.

Shodnou se na tom státní zástupci i soudci, že je zkrátka příliš vysoká. Takže tam je problém primárně z hlediska drogové trestné činnosti, kterou bychom měli trestat mírněji. Není to primárně v tom, že by bylo na místě trestat přísněji znásilnění.

Když se podíváme do té analýzy, tak to vypadá, že u loupeží skončí ve vězení jen čtvrtina odsouzených. U úmyslného těžkého ublížení na zdraví kolem patnácti procent lidí, kteří jsou za tento trestný čin odsouzeni, dostane nepodmíněný trest. Neukazuje toto na systémový problém v tom, že zkrátka u vážných trestných činů se podmínka dává příliš často?

Mluvíte o prvopachatelích a toto ukazuje na to, že náš systém je nastavený na dávání dalších šancí, a to i za závažnou trestnou činnost.

Čtěte také

Můžeme se bavit o tom, jestli to je správné nebo ne, ale zároveň bychom neměli zapomenout na to, že když tu šanci už přestaneme dávat, tak náš trestní systém je zase velmi přísný a dáváme velmi dlouhé tresty odnětí svobody.

Takže vidíme, že třeba uvězňuje výrazně méně pachatelů než třeba v Nizozemsku nebo ve Švédsku, ale ukládáme výrazně delší tresty. Takže ono to teď může vypadat, že náš trestní systém je příliš mírný, ale on zároveň je příliš přísný v různých aspektech. To je něco, co se velmi těžko komunikuje.

Přísnější tresty?

Vy jste kromě práva studoval také kriminologii. Zabýval jste se nějakými studiemi, jestli konkrétně u znásilnění mohou přísnější tresty odradit potenciální pachatele, nebo naopak jestli mírné tresty mohou odradit oběti, aby vůbec trestné činy hlásili?

Obecně se ukazuje, že přísnější tresty výrazně neodradí pachatele od páchání další trestné činnosti. Výrazně více je odradí, pokud bude vysoká pravděpodobnost, že budou chyceni. Zpřísňování trestů za znásilnění s velkou pravděpodobností nepovede k velkému odstrašení pachatelů.

Čtěte také

Odhady latence (pouze malá část případů je hlášena, o většině se policie nikdy nedozví a pachatel nikdy není trestně stíhán – pozn. red.) u znásilnění se pohybují kolem pěti nebo deseti procent.

Pokud se odsoudí pouze malá část páchaných znásilnění, pak s velkou pravděpodobností zvýšení trestů nebude hrát velkou roli z hlediska toho, kolik znásilnění bude pácháno.

Zároveň jste se ptal na oběti a tam je otázka, jestli to je něco, po čem oběti skutečně touží. Touto otázkou se detailně nezabývám, ale když jsem se bavil s některými zmocněnci poškozených, kteří zastupují právě oběti znásilnění, tak říkali, že pro klienty a klientky, které zastupují, trest není tou zásadní otázkou.

Pro ně je podstatné to pojmenování a jakým způsobem se s nimi zachází. Trest je až výrazně sekundární otázkou.

Co změní jednání parlamantu o definici znásilnění? Co si představit pod tím, že pachatel povede „řádný život“? A jaká by podle Jakuba Drápala měla být dolní hranice trestu za znásilnění? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , job
Spustit audio

Související