Petr Holub: Nekonečné čekání na levnější energie
Plyn zase zdražuje, hlásí nizozemský index TTF a tuzemský spotřebitel už má zase důvod, aby si zoufal. Ještě se po prudkém cenovém skoku z loňského podzimu nezačalo zlevňovat a teď už to vypadá, že ani nezačne. Žijeme v nepřátelském světě globálního kapitalismu.
Podobné pocity mohou vyvolat zprávy o stávce dělníků v australském plynovém průmyslu, na které obchodníci reagovali dost nervózně, aby se cena plynu přiblížila k 40 eurům za megawatthodinu.
Čtěte také
Přitom není sporu, že počátkem června a také srpna už byla pod 30 eury. Žijeme v nejisté době, zvláště pokud jde o energie, proto i zdražení megawatthodiny na bezmála 40 eur může vyvolat temná očekávání, bylo by však dobré si připomenout, že třeba loni koncem roku se cena držela nad 100 eury a při panice dne 26. srpna 2022 vyskočila nad hranici 300 eur. Ke katastrofě tedy máme daleko.
Obyčejný zákazník se nemusí australské stávky děsit už z toho důvodu, že nizozemský index popisuje velkoobchodní ceny, které se do cen pro zákazníky promítají se zpožděním. Ze stejného důvodu není třeba ztrácet naději a nadále je možné očekávat levnější plyn pro domácnosti. Totéž platí pro cenu elektřiny.
Tuzemská energetická drahota
Čtěte také
V tom směru popisuje aktuální poměry v byznysu s energiemi úvodník internetového zpravodaje banky Patria.
„Přestože ceny energií na velkoobchodních trzích oproti minulému roku výrazně propadly, tuzemští spotřebitelé se zatím výrazného zlevnění nedočkali. Z vývoje spotřebitelských cen je dobře vidět, že elektřina mírně zdražuje již tři měsíce v řadě, cena plynu v zásadě stagnuje. Výhled na nejbližší měsíce zůstává nejistý, nadále však předpokládáme, že by se měly ceny energií snižovat,“ napsali experti.
Očividně se podivují nad tím, že zákazníci dosud, přes všechny sliby dodavatelských firem, platí v průměru stejnou cenu jako počátkem roku. Tyto ceny přitom znamenají, že elektřina zdražila proti úrovni před dvěma lety o dvě třetiny a plyn na víc než dvojnásobek. Tím se Česko v případě energií pro domácnost zařadilo v Evropě na čtvrté místo, hned po třech státech Pobaltí.
Čtěte také
Samozřejmě existuje rozumné vysvětlení. Zdražení plynu na globálních trzích se v Česku díky zafixovaným cenám projevuje s větším zpožděním než jinde. Díky tomu a mimořádné vládní podpoře odebírali Češi ještě loni na podzim skoro nejlevnější energie v Evropě, na jaře se však situace obrátila a obchodníci prodávali drahou energii nakoupenou loni na podzim.
Experty však zmíněné vysvětlení zcela neuklidnilo. Ke zdržení poklesu cen podle nich přispěly vládní cenové stropy, které od ledna určují maximální možnou cenu za kilowatthodinu elektřiny a plynu.
„Cenové stropy v současnosti působí jako lehce přenošené dítě. Brání ostřejšímu konkurenčnímu boji mezi obchodníky a nakonec i svižnějšímu zlevňování energií pro koncové spotřebitele,“ míní bankéři z Patrie.
Na stropech je vskutku leccos nepochopitelného. Státní pokladna zaplatila dodavatelům energií a provozovateli přenosové soustavy za sedm měsíců 47 miliard korun, jen aby docílila nižší ceny, přesto tuzemská energetická drahota patří k nejhorším.
V srpnu se přitom nikdo neodvažuje předvídat, kdy se ceny zase sníží, pouze ministr průmyslu Jozef Síkela předpokládá, že od ledna příštího roku už stropy nebudou potřeba.
Rychlé závěry v tomto směru nejsou na místě, otázky prostě čekají na odpověď. Přesněji řečeno na podrobné vysvětlení, jak v těžkých časech fungoval tuzemský trh s energiemi a jak zákazníky ochránila státní regulace.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
