Petr Holub

Výrok premiéra Petra Fialy o tom, že čeští zaměstnanci doženou německou mzdu, stačí obnovit mandát jeho vlády, měl hodně ohlasů, zpravidla negativních. 

Není snadné vytvořit dojem, že schválením navrženého státního rozpočtu se veřejné finance propadnou do katastrofy. Poslední šanci vyvolat poprask má opozice ve středu.

Nejen ve fotbale, ale také v ekonomice se stali mistry Evropy Španělé. Pozitivním příkladem mohou být i pro Českou republiku, která na tom není úplně dobře.

Donald Trump je populista, přesto mu lidé věří dost, aby ho zvolili americkým prezidentem. Z toho, jak Američany přesvědčil, plyne poučení také pro české politiky. 

Prosperita přijde už v příštím pololetí, opakují mnozí ekonomové, včetně těch z České národní banky a ministerstva financí. Opakují to už od začátku roku 2023.

Někdo netají radost, jiný si to nechce přiznat. Katastrofická čísla Volkswagenu za 3. čtvrtletí ukazují, že se největší automobilka světa propadla do fatálních problémů. 

K chloubám ekonomiky paří, že nezaměstnanost nedosahuje ani tří procent. Ještě větší hrdost vzbuzuje zpráva, podle které pracuje 75 procent občanů ve věku od 15 do 64 let. 

Přípravy skončily, teď nastává rozhodující bitva. Těmito slovy jde popsat situaci při projednávání novely zákona o důchodovém pojištění, které se říká důchodová reforma. 

Stará pravda, podle které je spotřebitel klíčovou silou tržní ekonomiky, pokud není silou vůbec největší, v Česku příliš zastánců nemá. 

Tuzemská politika se provozuje jako proud katastrof. Kdo víc vystraší voliče, ten si může být jist jejich hlasy, tak je to jednoduché.