Petr Holub

Ministr financí splnil očekávání. Loni dodržel plánovaný schodek a opět o něco zmenšil sekyru, kterou uvnitř státních financí vyrobila vláda Babiše. Tak to říká premiér. 

Už druhý rok patří k běžné rétorice stavebníků a analytiků obrat, že trh ve stavebnictví postupně oživuje. Po zveřejnění údajů o výkonech za říjen to ale už použít nejde.

Debata nad rozpočtem pro příští rok se změnila na nefalšované drama, když ji naplňovala neobvykle silná slova a mimořádně temné vize blízké budoucnosti.

„Nebylo to dobrý.“ Málokterý výrok tak dobře vystihuje depresi, do které se čas od času propadne každý obyvatel české kotliny. A stejně budeme hodnotit asi i rok 2024. 

Jednou za čas přiletí do Prahy zaměstnanci Mezinárodního měnového fondu, udělí pár knížecích rad a za chvíli o nich nikdo neví. Teď má ale závěrečná zpráva svou hodnotu.

Kapitalismus se může zadrhnout a propadnout do krize – po ní vždy přijde oživení a konjunktura. Asi tak zní dnešní vyznání víry, ke kterému jsme se přihlásili před 35 lety.

Výrok premiéra Petra Fialy o tom, že čeští zaměstnanci doženou německou mzdu, stačí obnovit mandát jeho vlády, měl hodně ohlasů, zpravidla negativních. 

Není snadné vytvořit dojem, že schválením navrženého státního rozpočtu se veřejné finance propadnou do katastrofy. Poslední šanci vyvolat poprask má opozice ve středu.

Nejen ve fotbale, ale také v ekonomice se stali mistry Evropy Španělé. Pozitivním příkladem mohou být i pro Českou republiku, která na tom není úplně dobře.

Donald Trump je populista, přesto mu lidé věří dost, aby ho zvolili americkým prezidentem. Z toho, jak Američany přesvědčil, plyne poučení také pro české politiky.