Petr Holub

Možná, že žijeme ve světě, který je aspoň zčásti normální. Poslední dobou se zdá, že se kácí všechny jistoty, na které jsme byli zvyklí. 

Na chvíli zapomeňte na trhy, řekl Donald Trump novinářům. Tím myslel, že pády akcií jsou přirozeným důsledkem jeho hospodářské politiky.

Snížit schodek státního rozpočtu je úkol, na který si dnes v Evropě troufá málokterý ministr financí. Přesto se nám rozpočtový deficit snižuje. Nuda, nebo zázrak? 

Vítězství státu nad politikou. Pokud by člověk chtěl co nejstručněji popsat, co bude znamenat zavedení nové sociální superdávky, zřejmě by zvolil právě zmíněný obrat.

V berlínském Bundestagu všechno proběhlo, jako kdyby poslanci neměli hlasovat o úvěrech na úrovni bilionů eur. V diskusi zazněla i tvrdá slova o podvodu na voličích.

Obvinění z korupce ve FN Praha-Motol, nemohlo veřejnost překvapit. Vždyť by byl zázrak, kdyby se nějaké peníze neztratily v podniku, který utratí 17 miliard korun ročně.

Na první pohled to zase vypadá jako naschvál. Počátkem února ohlásil Donald Trump, že zavádí 25procentní cla na veškerý dovoz z Kanady a Mexika. 

Těžko říct, jestli může člověka ovládnout býčí opojení. Podle expertů banky Patria může v každém případě ovládnout měny některých zemí. 

O tom, že žijeme v čase katastrof, jsme přesvědčeni do té míry, že už nic jiného nevidíme. Jako katastrofa se rýsuje i konec války na Ukrajině.

Transparency International vydává každoročně index vnímání korupce, tedy žebříček, který řadí země celého světa podle toho, jak trpí korupcí.