Petr Holub

Přípravy skončily, teď nastává rozhodující bitva. Těmito slovy jde popsat situaci při projednávání novely zákona o důchodovém pojištění, které se říká důchodová reforma. 

Stará pravda, podle které je spotřebitel klíčovou silou tržní ekonomiky, pokud není silou vůbec největší, v Česku příliš zastánců nemá. 

Tuzemská politika se provozuje jako proud katastrof. Kdo víc vystraší voliče, ten si může být jist jejich hlasy, tak je to jednoduché.

Dlouho se čekalo, až se digitalizace stavebního řízení rozběhne. Pak se ukázalo, že zavedení nového systému bude na dlouhé lokte. 

Patří ke zdravotnickým zvyklostem uspořádat na podzim souboj o rozpočet na příští rok. Tentokrát se zdá, že půjde o ostřejší souboj než obvykle.  

Také Slovensko má svůj konsolidační balíček, a dosud se mu nepodařilo zprávu o něm vydýchat. Proti tomu českému jde o podstatně větší batoh. 

Český spotřebitel nakoupil o pět procent víc zboží než loni v srpnu – a jak se říká mezi odborníky – spotřeba zrychluje.

Pokud některý věcný problém podléhá politizaci, pak roste riziko, že se člověk už nikdy nedozví, jak to vlastně bylo. 

Svět se změnil, říkali si mnozí Češi po příchodu pandemie covid-19. Uplynulo pět let a svět je pořád ve stejné podobě. V čem od prvního nárazu krize tedy žijeme?

Ekonomickým světem zase jednou proběhla zpráva o tom, že se německému hospodářství nedaří – ale ten pokles dosáhne pouze jedné desetiny procenta.