Alexandr Mitrofanov

Téma důvěryhodného zastoupení ruské opozice je delší dobu klíčové pro lidi zabývající se Ruskem v Evropě, ale i v ruské emigraci, kterým jde o navázání vzájemných vztahů.

Každý se někde narodí, aniž by se ho nebo jí někdo předem ptal, jestli to chce zrovna tam. Mně se to přihodilo téměř před sedmi desítkami let v jihoruském Rostově. 

Promenáda Anny Politkovské v Praze vznikla ve stejný den jako Náměstí Borise Němcova, 27. února 2020. Bylo to gesto solidarity se zastánci lidských práv a opozicí v Rusku.

Téměř dvě třetiny Rusů (63 procent) se domnívají, že „náš národ neustále potřebuje nad sebou silnou ruku“. Jedná se o rekordně vysoký podíl, komentuje Alexandr Mitrofanov.

Končící týden se stal časovou hranicí, za kterou trvá válka rozpoutaná režimem Vladimira Putina déle než válka, kterou rozpoutal roku 1941 režim Adolfa Hitlera proti SSSR.

Na besedách o Rusku se lidé často ptají, jaká je role pravoslavné církve v současném režimu osobní moci Vladimira Putina. Jaká je odpověď na tuto otázku?

V minulých dnech oběhlo ruskojazyčný virtuální prostor krátké, méně než minutové video. Bledý muž středního věku na něm hlasitě mluví ze skleněné klece. 

Co je největším nebezpečím pro demokratický stát? Ti jedinci, kteří podkopávají základy státu. Jinými slovy zločinci, kteří mají za cíl zvrátit demokracii. A co v Rusku?

Víte, proč druhá světová válka skončila tak, jak skončila? Jen, prosím, nezačněte vykládat fakta. Protože, ač v dobré víře, nevíte nic. Na rozdíl od ruských diváků.

V 70. letech minulého století byl jednou z mála sovětským režimem posvěcených zábav hurónský smích nad časopisem Korea.