Alexandr Mitrofanov

Předem bych chtěl vysvětlit, proč je téma dnešního zamyšlení důležité i pro nás. Na první pohled se může zdát, že stav ruské protiputinovské opozice je odborná záležitost.

Bojí se Vladimir Putin Julie Navalné? Na to se zeptal časopis Time vdovy po Alexeji Navalném. „Upřímně řečeno je mi jedno, jestli se mě bojí,“ odpověděla Navalná.

V lednu 1939 Josef Stalin v šifrovaném telegramu tajné službě NKVD vyjádřil nespokojenost s tím, že se někteří činitelé snažili vyhýbat mučení jako metodě vyšetřování.

Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně. Druhý žije a píše tu v Anglii, tu ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě.

Teroristický útok v Moskvě využil Vladimir Putin k většímu utahování šroubů v domácí politice. Bez důkazů označil za viníky teroru USA a NATO, které prý využily Ukrajinu.

V neděli 17. března vzplál v Praze Putin. Nebyl to ruský prezident, jen jeho maska. Stovka ruských občanů, kteří Putina nesnáší, tento rituál doprovodila potleskem.

Počínaje 15. březnem a konče 17. březnem probíhá v Rusku speciální operace, kterou Kreml nazývá volbou hlavy státu. Nelze určit procento těch, kteří vědí, že nejde o volby.

V ruském opozičním prostředí bylo hlavním tématem uplynulých dní množství lidí, kteří se přišli rozloučit s Alexejem Navalným v den jeho pohřbu a v dalších dnech.

Málokdy se stane, že se v jednom týdnu ve veřejném prostoru sejdou projevy dvou nesmiřitelných nepřátel, a je tak možné jejich pozice porovnat.

Alexej Navalnyj byl podle mě mimořádný člověk proto, že jeho pohrdání zlem bylo tak silné, že neváhal kvůli němu zemřít, jen aby se neušpinil o ty, které nenáviděl.